Čistokrevní

Termín “čistokrevný” se vztahuje k rodině nebo jednotlivci bez mudlovské (nekouzelnické) krve. Jeho koncept je spojován se Salazarem Zmijozelem, jedním že čtyř zakladatelů Školy čar a kouzel v Bradavicích, jehož nechuť vyučovat kohokoli z mudlovské rodiny nakonec vedla k rozporům se spoluzakladateli a jeho následnému odchodu ze školy.

Zmijozelova diskriminace na základě pokrevního původu byla tehdy většinou kouzelníků pokládána za neobvyklý a zavádějící názor. Současná literatura podotýká, že kouzelníci z mudlovských rodin byli společností nejen přijímáni, ale často také považováni za mimořádně nadané. Byli známi pod srdečným pojmenováním “čaroloupci” (o původu tohoto slova se vedou četné debaty, ale jako nejpravděpodobnější se v tomto případě jeví, že se jejich čarovné schopnosti zkrátka “vylouply” odnikud)¹.

Po vydání Mezinárodního zákona o utajování v roce 1692, kdy se kouzelnická společnost začala dobrovolně skrývat před pronásledováním ze strany mudlů, prodělaly názory kouzelníků určitý posun. Pro čarodějky a kouzelníky to bylo traumatické období a počet manželských svazků s mudly klesl na dodnes nejnižší známou úroveň, hlavně kvůli obavám, že by tyto smíšené sňatky nevyhnutelně vedly k odhalení a následovně k závažnému porušení kouzelnických zákonů.

V takových časech plných nejistoty, strachu a nelibosti si dogmata o čistokrevnosti začala získávat stoupence. Všeobecně byli ti, kdo je přijali, také těmi, kteří se nejusilovněji stavěli proti Mezinárodnímu zákonu o utajování, prosazujíce místo toho otevřenou válku s mudly. Stále více kouzelníků teď kázalo, že manželství s mudlou neznamená jen nebezpečí případného porušení nového Zákona, ale je i něčím ostudným, nepřirozeným a vedlo by k “pošpinění” kouzelnické krve**.

Protože sňatky mezi mudly a kouzelníky byly po staletí úplně běžné, bylo nepravděpodobné, že by ti, kdo se teď prohlašovali za čistokrevné, měli větší podíl kouzelnických předků než ti, kteří o sobě nic takového netvrdili. Označovat se za čistokrevného bylo mnohem spíše prohlášením s politickým nebo společenským cílem ( “Nevezmu si mudlu a smíšené manželství považuji za trestuhodné”) než sdělením biologicky doloženého faktu.

Několik pochybných pavědeckých děl, publikovaných začátkem osmnáctého století a částečně čerpajících ze spisů samotného Salazara Zmijozela, se mimo rodokmenu zmiňuje o dalších údajných ukazatelích pokrevní čistoty. Nejčastěji citovanými znaky byly: první projev magických schopností nejpozději ve věku tří let, časně (před sedmým rokem) se projevivší obratnost na koštěti, nelibost nebo strach z prasat a lidí, kteří o ně pečují (vepř je často považován za mimořádně nekouzelné zvíře a je všeobecně těžké ho očarovat), odolnost vůči běžným dětským nemocím, neobyčejná fyzická přitažlivost a odpor k mudlům, pozorovatelný už na čistokrevném nemluvněti, které v jejich přítomnosti vykazuje pravděpodobné známky strachu a znechucení.

Několik studií následně provedených odborem záhad prokazuje, že tyto domnělé známky čistokrevnosti se nijak nezakládají na pravdě. Mnoho čistokrevných nicméně pokračuje v jejich hlásání, aby dokázali svoje vyšší postavení v kouzelnické společnosti.

Na začátku třicátých let dvacátého století byl v Británii anonymně vydán “Rejstřík čistokrevných rodů”, jež se sestával z dvaceti osmi skutečně čistokrevných rodin, posouzených a vybraných neznámým odborníkem, který knihu napsal***, se “záměrem pomoci podobným rodinám udržet čistotu v rodokmenu”. Takzvaných “Posvátných osmadvacet” zahrnuje následující kouzelnické rody:

Abbottovi
Averyovi
Blackovi
Bulstrodeovi
Burkeovi
Carrowovi
Fawleyovi
Flintovi
Gauntovi
Greengrassovi
Křiklanovi
Lestrangeovi
Longbottomovi
Macmillanovi
Malfoyovi
Nottovi
Ollivanderovi
Parkinsonovi
Pastorkovi
Prewettovi
Rosierovi
Rowleovi
Selwynovi
Shafiqovi
Skrkovi
Traversovi
Weasleyovi
Yaxleyovi

Jen málo z těchto rodin veřejně protestovalo proti svému zařazení na seznam, prohlašujíce, že mezi jejich předky patřili zcela jistě i mudlové, což byl fakt, za který se nestyděly. Svou rozhořčenost dávala nejhlasitěji najevo početná rodina Weasleyových, která, třebaže byla příbuzensky spojená téměř s každým kouzelnickým rodem v Británii, byla hrdá na své pokrevní vazby s mnoha zajímavými mudly. Svými protesty si tyto rodiny vysloužily ostrou kritiku ze strany zastánců dogmat o čisté krvi a přízvisko “krvezrádci”. Větší počet kouzelnických rodin oproti tomu vznášel stížnosti, že na seznamu čistokrevných není.

* V průběhu následujících desítek a stovek let začalo množství smíšených manželství znovu stoupat až k dnešní zdravé úrovni, což ovšem k všeobecnému prozrazení skryté kouzelnické společnosti nevedlo. Profesor Mordigus Egg, autor knihy Principy světské přízemnosti: Proč mudlové raději záměrně nevědí, poukazuje na to, že zamilovaní mudlové zpravidla nezradí své manžely a ženy, a mudlové, ze kterých láska vyprchá, jsou své společnosti akorát pro smích, když tvrdí, že jejich bývalý partner je čarodějka nebo kouzelník.

** Ve skutečnosti se opak zdá být pravdou. U rodin, které lpěly na uzavírání sňatků v rámci malé skupiny blízkých čarodějek a kouzelníků, se jako důsledek tohoto zvyku jeví duševní i tělesná nestabilita a slabost.

*** Obecně se mělo za to, že jím byl Kakabus Nott².

Poznámky k překladu:
¹ Čaroloupek, původně “Magbob”, autorský překlad.
² Kakabus Nott, původně Cantankerus Nott, autorský překlad.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/pure-blood
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Tutanchanup