Rodina Malfoyových

Jméno Malfoy pochází ze staré francouštiny a dá se přeložit jako “špatná víra”. Stejně jako mnoho jiných předků vznešených anglických rodin přicestoval i kouzelník Armand Malfoy do británie s Vilémem Dobyvatelem a jeho nájezdní armádou. Za neznámé, pochybné (a téměř jistě magické) služby, jež králi Vilémovi poskytoval, dostal Malfoy nejlepší pozemek ve Wiltshiru, zabavený místním statkářům, který je domovem jeho potomků už po deset století.

Jejich prohnaný prapředek Armand v sobě spojoval mnoho vlastností, jimiž se rod Malfoyů vyznačuje dodnes. Jak napovídá jejich nepříliš lichotivé příjmení, Malfoyovi měli odjakživa pověst pěkně kluzké sebranky, která si předchází mocné a bohaté kdekoliv na ni narazíte. Navzdory jejich boji za hodnoty čistokrevnosti a neotřesitelné víře v nadřazenost kouzelníků nad mudly, se Malfoyovi nikdy neštítili vlichotit se do přízně nekouzelnické společnosti, pokud jim to zrovna přišlo vhod. Výsledkem je, že se stali jedním z nejbohatších kouzelnických rodů v Británii, a už mnoho let se povídá (ačkoli to nikdo nedokázal), že se rodina v průběhu staletí úspěšně vpletla do záležitostí mudlovské měny a majetků. Během několika set let se jim podařilo připojit ke svým pozemkům ve Wiltshiru ještě ty, které zabrali sousedícím mudlům, a jejich podlézání majestátu rozšířilo stále se rozrůstající rodinnou sbírku o mudlovské poklady a umělecká díla.

Z historického pohledu dělali Malfoyovi značný rozdíl mezi chudými mudly a těmi s velkým majetkem a autoritou. Až do vydání Mezinárodního zákona o utajování v roce 1692 působila rodina Malfoyových v urozených kruzích mudlovské společnosti a říká se, že jejich zanícený odpor proti zavedení Zákona byl částečně zapříčiněn faktem, že by se museli stáhnout z těchto příjemných sfér společenského života. Přestože to pozdější generace ostře popírají, vyskytují se četné důkazy, nasvědčující, že první Lucius Malfoy byl neúspěšným uchazečem o ruku Alžběty I., a někteří kouzelničtí historikové prohlašují, že královnina následná odmítavost k sňatkům byla způsobena kletbou, kterou na ni uvrhl zhrzený Malfoy.

Jakmile vešel Zákon o utajování v platnost, Malfoyovi, provázeni tou zdravou dávkou pudu sebezáchovy příznačnou pro většinu jejich činů v průběhu staletí, zpřetrhali své bratrské vztahy s mudly, jakkoliv urozenými, a uznali, že další vzdorování a protesty by je mohly jedině odříznout od nového jádra moci: nově zřízeného ministerstva kouzel. Předvedli prudkou otočku o 180 stupňů a začali podporovat zákon stejně hlasitě, jako ti, kdo se ho zastávali od začátku, snažíce se co nejrychleji popřít, že se kdy bavili (nebo ženili) s mudly.

Nemalé bohatství, jež měli k dispozici, jim zaručovalo značný (a velmi zazlívaný) vliv na ministerstvo po mnoho dalších generací, ačkoli žádný Malfoy nikdy neusiloval o funkci ministra kouzel. O rodině Malfoyových se často říká, že je nikdy nenajdete na scéně zločinu, třebaže jejich otisky prstů mohou být všude po usvědčené hůlce. Jako lidé bohatí a dobře zajištění, kteří pro své živobytí nemusí hnout prstem, dávají Malfoyovi většinou přednost rolím šedých eminencí, spokojených, když za ně ostatní dělají duchamornou práci a nesou zodpovědnost za nezdary. Svým preferovaným kandidátům už pomohli financovat mnoho volebních kampaní, včetně (jak se tvrdí) placení za špinavou práci jako zaklínání opozice.

Jejich nelíčený despekt ke všem mudlům, kteří jim nemohli nabídnout drahokamy nebo vliv, a k většině ostatních kouzelníků je přirozeně nasměroval k dogmatům o čistokrevnosti, jež se po několik let ve dvacátém století jevily jako nejpravděpodobnější zdroj jejich neomezené moci. Od vyhlášení Zákona o utajování si žádný Malfoy nevzal mudlu nebo kouzelníka z mudlovské rodiny. Jejich rod se nicméně, narozdíl od nepatrné menšiny fanatických rodin jako jsou Gauntovi nebo Lestrangeovi, vyvaroval poněkud nebezpečnému praktikování interních sňatků v rámci malé skupiny čistokrevných, která zeslábla a rozkolísala se, a v rodokmenu Malfoyových se objevuje mnoho jmen kouzelníků dvojí krve.

K zapamatování hodným Malfoyům minulých generací patří Nicholas Malfoy ze čtrnáctého století, který se údajně zbavil nejednoho vzpurného mudlovského nájemníka pod záminkou útoku černé smrti, a přesto unikal důtkám ze strany Kouzelnické rady; Septimus Malfoy, jenž měl koncem osmnáctého století na ministerstvu velký vliv a mnozí tvrdí, že ministr kouzel Úlis Osbert*) byl jen o trochu více než jeho loutka; a Abraxas Malfoy, o kterém se všeobecně tvrdí, že se podílel na podezřelém spiknutí, které přimělo prvního ministra z mudlovské rodiny (Nobbyho Leache) opustit svou funkci předčasně v roce 1968 (Malfoyovi nikdy nebylo nic dokázáno).

Abraxasův syn Lucius vešel v obecnou známost jako jeden ze Smrtijedů Lorda Voldemorta, ačkoli se úspěšně vyhnul vězení po obou Voldemortových pokusech o převrat. V prvním případě tvrdil, že jednal pod vlivem kletby Imperius (přestože mnozí prohlašují, že se dožadoval laskavosti od vysoce postavených ministerských úředníků); podruhé pak podával důkazy proti ostatním Smrtijedům a pomáhal zajistit dopadení mnoha stoupenců Lorda Voldemorta, kteří uprchli a skryli se.

Poznámky k překladu:
*) Původně Unctuous Osbert, autorský překlad.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce a náhledového obrázku:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/the-malfoy-family
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Tutanchanup