Ropuchy

Ropucha je jedním ze tří mazlíčků, které mají studenti povoleno v Bradavicích chovat, a po dlouhá léta je také tím zdaleka nejneoblíbenějším. Před staletími, v časech daleko krvelačnějších, když byli studenti při hodinách lektvarů povinni všechny mločí oči osobně vydloubávat, děti běžně nosily do školy krabice žab, které pak použili v hodinách lektvarů či jiných předmětech. Postupem času však Ministerstvo kouzel prosadilo zákony týkající se týrání zvířat (zmínku o přísadách do lektvarů a jejich přípravě zahrnuje odstavec 13-29) a podobné praktiky byly postupně postaveny mimo zákon. A ropuchy, které díky svému zjevu nebyly nikdy příliš oceňované, se v Bradavicích (v živém stavu) objevovaly stále méně, kromě těch, které skákaly a plavaly na školních pozemcích.

V časech, kdy Harry nastupoval do Bradavic, nezaručovalo chování ropuchy jako mazlíčka nikomu zrovna dobrou reputaci a rozhodně bylo něčím, za co bylo nutno se stydět. Nevillův žabák Trevor se nadal ocenit snad za nic, kromě jeho sklonů se ztrácet, a když Nevillovi konečně vyklouznul, aby se přidal ke svým bráškům v Bradavickém jezeře, zastihl majitele i mazlíčka pocit neskonalé vděčnosti.

Myšlenky J. K. Rowlingové

Ropuchy jsou po celé věky spojovány s uměním kouzelnictví a často bývají považovány za magická zvířata. Mají své zvláštní místo v lidovém léčitelství, obzvláště (snad na homeopatickém principu léčení jednoho neduhu týmž neduhem) v léčbě bradavic. V Temných časech mohly být Britské ropuchy rády, když zemřely přirozenou cestou, protože se nepřetržitě ocitaly v nebezpečí smrti uvařením, rozdrcením na prášek, stáhnutím z kůže nebo strčením do pytle a ovázáním okolo krku nemocného člověka.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/toads
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.