Spěšný vlak do Bradavic

Jak víme z nejstarších historických zdrojů, a jak dokazuje svědectví prastarých dřevorytů a kovových rytin, studenti Bradavic dříve používali k dopravě do školy všemožných prostředků, jakých se jim jen zalíbilo. Někteří létali na košťatech (obdivuhodný výkon se všemi těmi kufry a zvířaty), další povolali na pomoc očarované vozíky a později kočáry, někteří se pokusili o přemístění (často s katastrofálními následky, protože hrad a školní pozemky byly odjakživa chráněny kouzly proti přemisťování), jiní přijížděli na nejrůznějších magických stvořeních.

Zdroj obrázku

Navzdory všem nehodám, které s sebou tato široká škála způsobů kouzelné přepravy nesla, nemluvě o každoročních problémech s mudly, kteří zahlédli ohromný počet kouzelníků unášených vzduchem směrem na sever, se míra zodpovědnosti rodičů za bezpečnou dopravu jejich dětí do školy nijak nezměnila, až do vydání Mezinárodního zákona o utajování v roce 1692. Tehdy začalo být více než nutné, aby si kouzelníci našli diskrétnější způsob, jak dopravit stovky studentů z celé Británie do školy ukryté ve Skotské vysočině.

Proto byla na vybraná místa po celé Británii připravena přenášedla. Organizace všech přesunů působila problémy hned od začátku. Každý rok nedorazila do hradu aspoň třetina studentů, buď proto, že nestihli čas svého přenosu, nebo proto, že nedokázali najít žádný nenápadný očarovaný předmět, který by je do školy donesl. Také tu byl ten nepříjemný fakt, že mnoho dětí trpělo (a trpí) “přenášedlovou nemocí”, a několik prvních dní každého školního roku, než se citlivým studentům podařilo překonat hysterii a nutkání zvracet, bývala ošetřovna nacpaná k prasknutí.

Ministerstvo kouzel nakonec uznalo, že přenášedla nejsou tím nejlepším řešením problému s dopravou do školy, při hledání nějakého jiného přijatelného způsobu však selhalo. Návrat k nekontrolovanému cestování z dřívějška byl nemožný a proti dosud nejbezpečnější možnosti cestování do školy (například zřízení jednoho krbu, do kterého by se vstupovalo pomocí letaxového prášku) postupně silně protestovali všichni ředitelé, kteří nechtěli prolomit zabezpečení hradu.

Troufalé a kontroverzní řešení ožehavého problému nakonec navrhla ministryně kouzel Ottalína Gambolová, která se velice zajímala o mudlovské vynálezy a naději spatřovala ve vlacích. Kde se vlastně Bradavický expres vzal, nebylo nikdy jednoznačně prokázáno, ačkoli faktem je, že Ministerstvo kouzel přechovává tajné záznamy, popisující masový zásah, zahrnující sto šedesát sedm paměťových kouzel a nejrozsáhlejší zastírací kouzlo, jaké kdy bylo v Británii předvedeno. Druhého dne ráno, po všech těch údajných zločinech, ohromila obyvatele Prasinek (kteří ani netušili, že mají železniční stanici) naleštěná, jasně červená parní lokomotiva, mezitím co několik omráčených mudlovských zaměstnanců drah v Crewe* trávilo zbytek roku zápolením s nepříjemným pocitem, že postrádají cosi důležitého.

Než jej ministerstvo kouzel schválilo ke školnímu použití, musel Bradavický expres podstoupit několik magických úprav. Mnoho čistokrevných rodin bylo pobouřeno myšlenkou, že jejich dítě bude používat mudlovský dopravní prostředek, o kterém tvrdili, že je nebezpečný, nezdravý a ponižující; avšak po tom, co ministerstvo nařídilo, že studenti buď pojedou vlakem, nebo školu navštěvovat vůbec nebudou, veškeré protesty rychle umlkly.

*) Crewe je anglické drážní město, důležitý železniční uzel mezi Manchesterem a Birminghamem, pozn. překl.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/the-hogwarts-express
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.