Nebelvírův meč

Godrikův meč byl vykován před tisíci lety skřety, nejlepšími kováři magického světa, a je tudíž sám očarován. Je vytepán z ryzího stříbra a ozdoben rubíny, kameny, které počítají v bradavických přesýpacích hodinách body Nebelvírské koleje. Jméno Godrika Nebelvíra je vytepáno pod rukojetí meče.

Podle Godrikova návrhu byl meč vyroben Ragnukem prvním, nejlepším skřetím stříbrotepcem, a tedy králem (ve skřetí kultuře vladař pracuje stejným dílem jako ostatní, jen zručněji). Po jeho dokončení se Ragnukovi vlastní dílo tak zalíbilo, že se rozhodl předstírat, že mu Nebelvír meč ukradl a poslal za ním své posluhovače, aby meč ukradli zpět. Nebelvír se bránil svou hůlkou, ale útočníky nezabil. Místo toho je očarované poslal zpět ke králi s výhružkou, že pokud se ještě někdy pokusí ho znovu okrást, pozvedne meč proti nim všem.

Zdroj obrázku

Skřetí král vzal tuto hrozbu vážně a nechal Godrikovi to, co mu právem patřilo, avšak zůstal zatrpklým až do své smrti. Tento příběh je zdrojem nepravdivé legendy o Nebelvírově krádeži, která přetrvává v některých částech skřetího společenstva dodnes.

Otázka, k čemu Nebelvír potřeboval meč je kladena často, zodpověditelná je však poměrně snadno: v dobách před mezinárodním zákonem o utajování, kdy se kouzelníci běžně stýkávali s mudly, používávali meče na svoji obranu stejně často jako hůlky. Použití hůlky proti mudlovskému meči bylo rozhodně považováno za nesportovní (což ovšem neznamená, že se to nikdy nestalo). Mnoho nadaných kouzelníků bylo také uznávanými duelanty v klasickém slova smyslu, Nebelvíra nevyjímaje.

V lidových pověstech se vyskytuje mnoho očarovaných mečů. Tak například Nuadský meč, jeden ze čtyř legendárních pokladů Tuatha Dé Dananna, byl po vytasení neporazitelný. Nebelvírův meč má v sobě něco z legendy o Excalibru, meči krále Artuše, který v některých verzích pověsti musí být  vytažen z kamene právoplatným králem. Myšlenka o způsobilosti nést meč je promítnuta v navrácení Nebelvírova meče členům hodných koleje jeho pravého majitele.

Myšlenky J. K. Rowlingové

(přeložila Hesiona)

Je zde ještě další odkaz na Excalibur, nořící se z jezera – to když se v Relikviích smrti Harry musí potopit do mrazivé lesní tůně, aby meč získal (ačkoli to místo bylo čistě výsledkem zlomyslného Snapeova rozhodnutí uložit jej právě tam), protože v jiných verzích legendy dostal Artuš Excalibur od Dámy z jezera, kam byl po jeho smrti vrácen.

V kouzelnickém světě fyzické držení věci ještě není zárukou jejího vlastnictví. Tato myšlenka platí jak pro tři relikvie Smrti, tak také pro Nebelvírův meč.

Zajímám se o to, co nastane, střetnou-li se spolu názory různých kultur. V knihách o Harrym Potterovi jsou ti nejmilitantnější ze skřetí rasy přesvědčeni, že všechny předměty, vyrobené skřetí rukou, jim po právu náležejí, i když některá konkrétní věc může být za úplatu ve zlatě kouzelníkovi pronajmuta na dobu jeho života. Čarodějky a kouzelníci jsou stejně jako mudlové přesvědčeni, že když jednou za něco zaplatí, patří ta věc jim, jejich dětem a dědicům už navěky. To je střet hodnot, který nemá řešení, protože každá ze stran má rozdílnou představu o tom, co je správné. Proto je Harry postaven před morální dilema, když Griphook v Relikviích smrti žádá meč jako odměnu za svoje služby.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/the-sword-of-gryffindor
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Teki