Bubák
Bubák je stvoření měnící tvar. Když na něj narazíte, změní se v něco, co vás podle jeho názoru nejvíce vyděsí. Nikdo neví, jak bubák vypadá, když ho nikdo nevidí, i když stále existuje a obvykle to dává najevo tak, že chrastí, třese nebo skřípe předmětem, ve kterém se skrývá. Bubáci vyhledávají zejména stísněné prostory, ale můžete je také nalézt číhat v lese a v blízkosti temných koutů.
Obecně čím bojácnější člověk je, tím je náchylnější k podlehnutí bubákům. Také mudlové vycítí jejich přítomnost, dokonce je mohou zahlédnout, i když je pravděpodobně vidí méně zřetelně a mnohdy snadno přesvědčí sami sebe, že bubák byl jen výplod jejich fantazie.
Jako poltergeist, bubák není a nikdy nebyl opravdu naživu. Je jednou z těch podivných nebytostí, obývajících kouzelnický svět, pro které neexistuje žádná obdoba v mudlovském sféře. Bubáka lze donutit zmizet, ale více bubáků si bude bránit své místo na slunci (obrazně řečeno) vytrvaleji. Zdá se, že stejně jako poltergeisti a ještě zlověstnější mozkomorové vznikají z lidských emocí a nemůžou bez nich žít.
Kouzlo, které poráží bubáka, může být obtížné, protože ho musíte donutit, aby na sebe vzal zábavnou formu a strach se tak rozptýlil v pobavení. Když se sesilatel hlasitě směje, bubák zmizí okamžitě. Zaklínadlo zní „Riddikulus“ a jeho záměrem je donutit bubáka převzít méně nebezpečnou a doufejme i komickou formu.
Mezi slavné bubáky patří Starý Lekač z Canterbury (místní mudlové ho měli za šíleného kanibalského poustevníka, co žije v jeskyni, ve skutečnosti to byl vlastně malý bubák, který se naučil co nejvíce využívat ozvěny); Bušící bubák Starého londýnského města (bubák, který vzal na sebe formu vražedného kriminálníka a procházel ve stínech ulic devatenáctého století v Londýně, ale mohl být změněn na křečka použitím jediného zaklínadla) a Vřeštící strašák ze Strathtully (skotský bubák, který se krmil obavami místních mudlů do té míry, že se stal černým sloním stínem se zářícíma bílýma očima, ale Lyall Lupin z Ministerstva kouzel ho nakonec uvěznil v krabičce od sirek).
Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/boggart
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.Betace: Teki
Hezký překlad. Zajímalo by mě, jestli je Lyall Lupin příbuzný s Remusem, nebo je to jen shoda náhod.
Děkuji za pochvalu ^_^ (dme se pýchou až se skoro vznáší).
Nevím jestli jsou příbuzní, ale Remus o Bubácích věděl hodně, takže to měl možná v krvi. Pochybuji, že je v Británii TOLIK Lupinů, zvlášť pokud byl čistokrevný, nebo alespoň z části, což si myslím, že byl, podle toho, co se dělo, když ho pokousal vlkodlak.
Jen bych chtěla říct, že Lyall Lupin je otec Remuse 😉
Možná je to nějaký jeho předek 🙂 Myslím, že příbuzní jsou 😀
Lyall je samozřejmě Remův otec 🙂
Je to jeho otec, dokonce se při likvidaci toho bubáka poprvé setkal s Removou matkou – zachránil ji před bubákem, kterého pak měli i na svatebním dortu 😀
Mně vždycky vrtalo hlavou … Když nikdo neví, jak bubák vypadá, jak potom mohl Moody poznat, že v té skříni (almaře, nebo co to bylo 😀 ) je? Nebo snad bubák vycítil, že se na něho dívá a přeměnil se? Doufala jsem, že mi to paní Rowlingová objasní a ono zase nic 😀
Já myslím, že ho Moody viděl (takhle na dálku, nemyslím si, že by to byl Bubák scopný vycítit) v jeho pravé podobě, ale nikdy nepovažoval za nutné to někomu sdělit 😀
Tak to je moc hodnej 😀
Podle mého viděl Moody bubáka na Grimmauldově náměstí pomocí toho točivého oka
No to samozřejmě že ho viděl,,,,ale jsou tu dvě možnosti:
1) Viděl bubáka proměněného v jeho největší strach,, tak jako všichni ostatní.
2) Nebo ho viděl v bubákově pravé podobě ,, a v tom případě by byl nejspíš jediný v té době.
Tohle mně vždycky moc zajímalo.
podle mě viděl jen jeho největší ztělesněný strach a tak poznal že tam je bubák
protože kdyby viděl bubáka v jeho pravé podobě tak jak by poznal že je to bubák
Žeby…… proto že už ho třeba předtím párkrát viděl ?