Skotské ragby

Kouzelnická záliba ve skotském ragby je o to bizardnější, že velká část kouzelnického světa nemá ani ponětí o jiných mudlovských sportech, které pokládají za všeobecně nudné a někdy i směšné. Ale skotský ragbyový tým se dokonce stal něčím jako kouzelnickou kultovní záležitostí – z části z legrace, z části díky opravdovému zájmu – jež má své kořeny v devatenáctém století a jejiž příběh je smutný i povznášející zároveň.

Začíná v jedné vesničce u skotských hranic, kde již po mnoho generací žila kouzelnická rodina Buchananů. Pověst o jejich agresivitě a opilství, spolu s jejich neuvěřitelným vzrůstem (jenom jejich dcery již odnepaměti vyhrávaly všechna vesnická přetahování lanem) držela jejich sousedy v uctivé vzdálenosti a nevědomosti o jejich kouzelnických schopnostech. Jeden za druhým postupně odcházeli synové a dcery Buchananských, dosáhnuvše jedenáctého roku života, do Bradavic. Ve vesnici se zatím šeptalo, že jsou veliké, divoké děti postupně odváženy do nápravného zařízení či dokonce do ústavu pro duševně choré.

V polovině devatenáctého století sestávala rodina Buchananových z přepracované matky, lítého otce a jedenácti dětí. Domácnost to byla hlučná a chaotická, ale i tak bylo překvapující, že si ani jeden z rodičů neuvědomil, že jejich třetí syn, Angus, byl moták – dítě narozené v kouzelnické rodině bez kouzelnických schopností. Pan Buchanan starší se vždy rád vytahoval, že k takovéto anomálii u něho v rodině nikdy nedošlo. Tento starý pyšný čaroděj však zacházel ještě dál: podle jeho mínění narození takového dítěte bylo znamením, že rodina byla v úpadku a měla by stejně jako zrno být oddělena od plev.

Jeho bratři a sestry však měli Anguse, který byl ze všech největší a také nejlaskavější, velmi rádi, a proto ho před rodiči svorně kryli. Začalo tak nevinné oklamávání, avšak s přibližujícím se časem nástupu do Bradavic si sourozenci nepříjemně uvědomovali, že to nemohou dělat věčně. Ze školy pro Anguse nepřišel žádný dopis, ale jeho sestra Flora v panice jeden zfalšovala, což udrželo jejich rodiče v nevědomosti o několik dalších týdnů déle. Angus, který byl vždy stydlivý, dobrácký, a měl ze svého otce strach, nepřišel na nic jiného, než hrát to se svými sourozenci jak nejdéle to šlo. Takže s nimi odjel do Příčné ulice, kde mu koupili hůlku, předstírajíce, že si ho sama vybrala. V den odjezdu ho jeho bratr Hamish vzal do Bradavic na svém koštěti se zoufalou nadějí, že mu dovolí tam chvíli zůstat, když už tam bude, a možná že se jim podaří z něho i dostat trochu magie.

Ještě nikdy se to předtím nestalo, a ani nikdy od té doby, ale Angusovi se podařilo dostat až k Moudrému klobouku, než byl definitivně odhalen. V čirém zděšení Angus předběhl dívku, která měla jít před ním a jejíž jméno bylo právě vyvoláno, a narazil si klobouk na hlavu. Hrůzu okamžiku, kdy Moudrý klobouk mile ohlásil, že chlapec pod ním je opravdu dobrosrdečný chlapík, nikoliv ale kouzelník, nikdy nezapomene nikdo, kdo jí byl tehdy svědkem. Angus si klobouk sundal z hlavy a opustil halu se slzami, kanoucími po jeho tvářích.

Novinka o Angusově ponížení dospěla k jeho rodičům v podobě mračna sov ještě před tím, než jejich syn dorazil domů sám a pěšky. Setkal se svým zahanbeným otcem, který mu zatarasil dveře, zařval na něho, ať se domů již nikdy nevrací, a jak Angus utíkal pryč, vypálil na něho ještě několik kleteb.

Bez peněz, rodiny a ponětí o tom, co by měl dělat, se jedenáctiletý Angus vypravil do hlavního města, příležitostně využívaje svezení na míjejících vozech. V Edinburghu pak, lhaje o svém skutečném věku, našel práci jako dělník.

K Angusově velkému překvapení nebyli mudlové zdaleka tak strašní, jak mu jeho otec a matka vždycky říkávali. Měl štěstí, když se ho ujal laskavý mistr se svojí manželkou, kteří neoplývali žádnými vlastními dětmi, a než dospěl do osmnáctého roku svého života, vyrostl Angus ve velkého silného muže, který byl vždy oblíbený pro svoji milou povahu a uznávaný pro svoji fyzickou zručnost. Nikdy se však s nikým nepodělil o podivné tajemství své minulosti.

Angus strávil většinu svého dětství každodenním uhýbáním před kletbami, což mělo za následek, že byl velmi rychlý a mrštný na muže své velikosti. Jeho největší pýchou byli jeho výkony v atletice, která ho také velmi bavila, a brzy se tudíž stal adeptem na hráče relativně nové mudlovské hry v ragby. Roky pomáhání jeho sourozencům v chytání zlatonek na zahrádce způsobily, že se cítil jako doma i v kriketu.

V roce 1871 se Angus ocitl jako reprezentant své země na vůbec prvním mezinárodním utkání v ragby, které se tehdy odehrávalo v Edinburghu, a ve kterém se nakonec střetli Skotsko s Anglií. Nelze popsat Angusovy pocity, když vkročil na hřiště a uviděl mezi diváky všech svých deset sourozenců. Odmítajíce otcovo opovržení vším mudlovským a přes jeho zákaz, že se s Angusem již nikdy nesmí setkat, se vydali po jeho stopě. Angusovi, naplněnému obrovskou radostí, se podařilo dát gól hned při prvním zápase, a nedlouho poté dosáhlo Skotsko naprostého vítězství.

Opětovné shledání se svojí rodinou donutilo Anguse přehodnotit svůj přístup ke svým magickým kořenům a v roce 1900 vydal horní příčky trhající celosvětový bestseller Můj život motáka. Do této doby žili motáci v ústraní. Někteří se drželi na okrajích kouzelnické společnosti, neustále se cítíce podřadnými a snažíce se alespoň trochu zapadnout. Ostatní přerušili veškerá spojení s kouzelnickým světem a začali žít jako mudlové, přičemž se často snažili zapomenout na své začátky. Můj život motáka přivedl k vážné situaci těchto jedinců pozornost ostatního kouzelnictva.

Tak získal Angus Buchanan celosvětový ohlas kouzelnického světa, zatímco byl oslavován i mezi mudly, což byl až dosud úspěch kouzelníkům neznámý. Začínali se objevovat kouzelníci z různých koutů světa, aby se na něho mohli podívat, jak hraje. Kriket ovšem mnoho čarodějů ani čarodějek příliš nezaujal. Jeden z pisatelů v oblasti sportu v Denním věštci roku 1902 napsal: “Odrážeč, který ani nemůže létat, brání tři tyčky namísto obruče, zatímco se jakási Zlatonka bez křídel na tyto tyčky hází. Občas dokonce i po několik dní. A to je všechno.” Ragby však mělo větší úspěch. Kouzelníci nemohli jinak než obdivovat sílu a odvahu mudlů, kteří byli připraveni se zúčastnit něčeho tak brutálního, aniž by se přemístili pryč z cesty nebo použili Kostirostu na léčení následných zlomenin. Je nutno připustit, že v zábavě některých kouzelníků se objevuje troška sadismu.

Po své smrti byl Angus Buchanan oslavován jak v kouzelnickém, tak v mudlovském světě, což se stalo poprvé v historii. Jakožto zářný příklad muže, který ze své pošmourné situace vytěžil co se dalo, si Angus ve své skromnosti ani nikdy neuvědomil, jak velký vliv na svět měl. Každý rok se v Bradavicích uděluje Pohár Anguse Buchanana za výjimečný výkon, a Můj život motáka se dočkal již stodesátého vydání.

Když přijde na kouzelnické sporty a soutěže (famfrpál, řachatlon, creaothceann – který je sice oficiálně zakázán, ale přesto se ilegálně hraje – závod na košťatech, tchoříčci, a další) jsou kouzelníci samozřejmě fanatickými stoupenci vlastních zemí, ale považuje se za hluboké poklesnutí, když nějaký kouzelník podporuje jiný ragbyový tým než ten skotský. Od té doby, kdy Angus Buchanan před skoro stopadesáti lety pomohl Skotům vyhrát mezinárodní utkání, se debatovaní o skotském ragby stalo jedním z hlavních poznávacích znaků pro kouzelníky setkávající se na mudlovské veřejnosti. Poslouchající mudlové se pak často podivují, proč se Peruánci tolik zajímají o skotské mužstvo, ale pořád je to lepší, než když se kouzelníci mezi mudly dohadují o famfrpále či porovnávají délku svých hůlek.

Nedlouho po Angusově smrti se mezi jeho oddanými fanoušky zformovalo Sdružení kouzelnických fanoušků skotského ragby. SKFSR, které působí dodnes, má ve svých řadách skotské i zahraniční kouzelnictvo. Setkávají se vždy v předvečer každého skotského mezinárodního utkání, aby uctili Angusovu památku a nadšeně sledovali, jak se po osmdesát minut mudlové sráží do bláta. Zákon o utajování sice zakazuje kouzelníkům účastnit se mudlovských sportů, nestojí v něm však nic proti fandění mudlovskému družstvu. SKFSR se však často musí potýkat s pověrami, že se samo snaží propašovat do každého skotského mudlovského týmu nějakého talentovaného motáka. Posledními podezřelími jsou Kelly Brown (možný bratranec Levandule), Jim Hamilton (který silně připomíná Hagrida), a Stuart Hogg (bez komentáře).

Toto jsou skuteční členové skotského ragbyového týmu, k náhledu níže (pozn. překl.)

Stuart Hogg

Kelly Brown

Jim Hamilton

Originální text od J.K. Rowlingové. Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/scottish-rugby
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Teki