Než se kdokoli z nás pustí do rozumování nad novým přírůstkem do „kánonu“, měl by si si několikrát důrazně zopakovat jednu věc. Je to divadlo. A kdo ho neviděl, nikdy nezíská o díle ucelený obrázek. I těm nejplošším charakterům dokáže dobrý herec vdechnout jiskru a tupé dialogy se mohou stát zábavnými jen tím, jak je někdo na jevišti podá. Jak podotýká český překladatel Prokletého dítěte, s předešlými knihami se to dá srovnávat jen stěží, už jen proto, že to prostě není kniha.
Na to všechno jsem se při čtení snažila přihlédnout, ale zpětně vidím, že srovnání s knihami jsem se vyhnout nedokázala. Ono je to těžké.
Snad si při svém hodnocení povedete objektivněji a lépe 🙂
Pod článkem vás místo tradičních komentářů čeká přikouzlené téma z fóra, protože tak velká věc si zaslouží velký prostor! Těším se na vaše příspěvky, jakékoliv protiargumenty a postřehy jsou vítány!
Tekiiny dojmy ze scénáře ke hře Harry Potter a Prokleté dítě
Chtěla jsem sepsat nějakou ucelenější recenzi, ale vypadlo ze mě spíš několik útržků těch nejsilnějších dojmů, které ve mě Prokleté dítě zanechalo:
Tuctový ústřední motiv
Slabý děj
Změna pro Zmijozel?
Tři postavy
Pokus o shrnutí
Tuctový ústřední motiv
Vážně. Cestování časem? Cestování – časem? Je těžké napsat příběh, ve kterém cestování časem nevypadá otřepaně a únavně. Paní Rowlingové se to podařilo. Panu Thorneovi ne.
Cestování časem ve Vězni z Azkabanu staví na tom, že přítomnost nelze změnit jakýmkoliv zásahem do minulosti – pokud už ovšem není přítomnost změněná. Harry, Ron a Hermiona tehdy neudělali nic, co by přítomnost změnilo, pouze při svém výletu do minulosti zařídili, aby byla přítomnost taková, jaká je. Takové cestování časem se vyhýbá nebezpečnému paradoxu a navíc vyžaduje hodně přemýšlení, což z něj dělá zábavnou četbu i podívanou.
Pak je tady ta druhá možnost – vydat se o pár let nazpět, udělat tam bugr a vrátit se do naprosto jiné přítomnosti, než z jaké jsme přišli. To je hodně muziky za málo peněz, protože jde do příběhu nasekat spoustu zábavných situací a nemusí se u toho moc přemýšlet. Albus může pozorovat mladší verzi svého táty. Jé! Ron a Hermiona se mohou setkávat v různých vydáních a pokaždé zjistit, že se navzájem přitahují. Och! Snape se může vrátit. Pecka! A realitu lze restartovat tolikrát, dokud nám z toho nevyplyne krásné poučení, že je lepší se v čase nehrabat a smířit se s tím, jaký život je.
Já to chápu. Přesýpat postavy do míst a uskupení, do kterých by se normálně nedostaly, je velká zábava. Všechny nás zajímalo, co by řekl Severus Snape na svého malého jmenovce. Ale od toho jsou fanfikce.
Od kánonu jsem čekala víc než to, co už jsem viděla v X-Menech, v Back to the Future, v Butterfly Effectu a kdo ví kde ještě. Není lehké pojmout neotřele zápletku, která už byla tolikrát někým pojata před vámi.
Slabý děj
Časová turistika by se dala překousnout, kdyby ji vyvážil dobrý děj. Ne že by děj Prokletého dítěte byl vyloženě nezajímavý, ale shazuje ho občas do očí bijící naivita.
Celá konstrukce příběhu mě trochu zklamala. V knihách se postupně odhalují náznaky a záhady, které nakonec vyvrcholí a rozpletou se v uspokojivém finále. Hrdinové Prokletého dítěte spíše překonávají řadu překážek, které jsou podobně náročné a spojuje je vlastnost, která je mi proti chuti ze všeho nejvíc: jejich řešení je hrozně jednoduché. Žádné velké napínání se nekoná. Potřebujeme utéct ze střechy vlaku, třebaže se nám v tom snaží zabránit čarodějka s jídelním vozíkem proměněná v monstrum? OK, prostě seskočíme. Finální přemožení Voldemortovy dcery dá snad ještě méně práce, než vloupání do Hermioniny kanceláře a následná krádež obraceče času.
Prokletému dítěti chybí kouzlo obyčejných problémů, které dokážou pořádně potrápit obyčejné kouzelníky. Chybí mu jakási „útulnost“. Je to pompézní příběh plný pompézních činů, což ho ovšem činí poměrně únavným a prázdným, alespoň v textové podobě.
Změna pro Zmijozel?
Za něco věc jsem však tvůrcům vděčná.
Jednou z palčivých otázek, které jsem s různými lidmi řešila po přečtení původních sedmi knih, byla podivná diskriminace Zmijozelu. Přiznejme si, že nechuť vůči Zmijozelu v původních knihách převyšovala hranici přirozené kolejní nevraživosti. Nezdálo se mi v pořádku, že ve škole existuje nějaká oficiálně ustanovená skupina, na kterou je otevřeně nahlíženo negativně. Tím spíš, že členem této skupiny se člověk stává nedobrovolně, na základě nezvratitelného rozsudku jakési psychoanalytické pokrývky hlavy.
Že Zmijozelské nemá nikdo rád, protože jsou to ve většině kriminálníci a vyvrhelové? Ano, je to tak. Paní Rowlingová nám dává mnoho důvodů, proč Zmijozel nenávidět. Jenže to je přesně to, co mě na knihách mrzí. Nemělo by britským kouzelníkům vrtat hlavou, proč většina osazenstva Azkabanu pochází ze Zmijozelu? Neměli by proti takovému nebezpečnému společenskému fenoménu nějak zakročit? Jako třeba… nehodit každé cílevědomé jedenáctilété dítě do pytle, na kterém je napsáno „sem patřili nejhorší černokněžníci všech dob a ty jsi tu proto, že tvoje povaha tomu odpovídá“?
Teď je tu Prokleté dítě a já mám pocit, že přesně na tohle společenské naladění navazuje a situaci rozvíjí, což mě těší. Co se dozvídáme? Že ani po dvaceti letech se reputace Hadů nezlepšila. Albus se bojí, že skončí ve Zmijozelu, protože o této koleji slyšel jen to nejhorší. Poté v ní ke svému zděšení skončí, je nešťastný a jako syn jednoho z nejslavnějších Nebelvírů zažívá krutou šikanu od dětí z ostatních kolejí. Postupem času se sice se svou kolejí ztotožní, což ale ústí v čím dál větší neporozumění s otcem. V jedné z alternativních realit je studentem Nebelvíru, protože mu Moudrý klobouk dal na vybranou a on zvolil Nebelvír, aby vyhrál sázku. Nicméně v této realitě je o něm všeobecně známo, že Nebelvír „nesnáší“, čímž chtěl autor zřejmě naznačit, že svou příslušnost člověk nepopře a existuje dobrý důvod, proč je mladý Potter ve Zmijozelu. Palec nahoru.
V závěrečné scéně vyjadřuje Albus obavy nad tím, jak se nedávno zachoval a ptá se Harryho, jestli z něj v té chvíli nemluvila jeho „zmijozelská část“. Měla jsem trochu strach, jak scénárista Harryho odpověď vyřeší a oddechla jsem si, protože v následující větě starý Potter krásně odhodil celý ten humbuk kolem kolejí za hlavu slovy „je jedno, jakou nálepku ti dají na čelo“ a raději mluvil o tom, jaký je jeho syn člověk.
Nevím, jestli to byl autorův záměr, ale líbí se mi, jak se problém s pověstí Zmijozelských alespoň odkryl a vyostřil, když už se nevyřešil. Na jakési povrchní rovině snad hra pomohla tuto pověst zlepšit, když dala Zmijozelu dvě postavy, které rapidně snížily průměrné hnusáctví koleje.
Tři postavy
Hra pořádně zamávala charakterem nejednoho kouzelníka. Na jednoho z nich se už nikdy nebudu dívat jako dřív, nad druhým pláču a ze třetího mám čirou radost.
Prvním z nich je Lord Voldemort. Nad faktem, že měl dítě, mi zůstává rozum stát. Vždy jsem si myslela, že Pán zla je zcela povznesený nad takové smrtelnické věci, jako je… výroba dětí. Skutečnost, že zplodil dceru, ho jaksi polidštila a ubrala mu na démoničnosti. Škoda. Na druhou stranu představa Voldemorta – tatínka je jakýmsi znepokojivým způsobem roztomilá.
Divadelní verze Severuse Snapea je znepokojivá ještě víc. Vážně si tyká s Ronem a Hermionou? Nikoho neuráží? Otevřeně mluví o svých citech k Lily Potterové? A dme se pýchou nad tím, že Harry pojmenoval svoje dítě po něm? Fuj. Poprvé nelituju, že umřel. Aspoň se nedožil chvíle, kdy se z něj stalo tohle.
Jestli na mě ovšem nějaká z postav udělala dojem, byl to rozhodně Scorpius. Inteligentní, sympatický a empatický nerdík, který stojí nohama pevně na zemi a přidržuje dalšího horkorevného Pottera, aby se nenechal unášet bouří svých emocí. Tleskám.
Pokus o shrnutí
Scorpius není tím jediným, na co budu po zaklapnutí knihy (přesněji zavření pdf souboru) ráda vzpomínat. Například motiv vztahu mezi otcem a synem byl moc pěkný. Ať už šlo zmatení mezi Harrym a Albusem, nebo o chronické neporozumění a frustraci ze smrti matky, které si prožívali Draco a Scorpius. Oba vztahy byly vykresleny (a částečně vyřešeny) zajímavě a patří k věcem, které slouží Prokletému dítěti ke cti. Také dialogy mezi Albusem a Scorpiem byly světlými místy a celkem ráda bych si je poslechla v podání herců.
Není to ovšem literární dílo, ke kterému bych se někdy chtěla vrátit. Cosi mi stále brání přijmout ho jako kánon. Možná to bude tím, že jsem četla několik fanfikcí, které s původními sedmi knihami kolidovaly mnohem méně a raději bych jako oficiální část příběhu přijala je.
Potterovské knihy jsou oknem do neskutečně kouzelného světa, ze kterého se dokážu dívat hodiny. Prokleté dítě je šílený barevný ohňostroj, který na mě dělal dojem do té doby, než mě z něj rozbolely oči.
Zvolené téma obsahuje celkem 68 odpovědí. Do diskuze (13 účastníků) se naposledy zapojil uživatel Llyan a poslední změna je stará 7 let, 4 měsíce.
-
-
Teki už se z toho vypsala. A co vy?
Jste rádi, že je Prokleté dítě oficiálním pokračováním příběhu?
Co se vám líbilo a co ne?
Doufáte ve vydání záznamu z představení?
A jak jste spokojeni s překladem?
-
Zdravím,
pro začátek přiznávám, že jsem scénář nečetla. Od prosince 2015 jsem měla zakoupené lístky do Palace Theatre v Londýně na 21/09/2016 (Part I. + Part II.) a těšila se na to co uvidím. A že bylo na co! Samotné prostory divadla jsou proměněny v impozantní Bradavice, uvaděčky v nebelvírských barvách nadšeně vítají příchozí diváky. A pak to začne, nádherná 5 a čtvrt hodiny trvající podívaná. Hudba perfektně dokreslující scény, videomapping když se mění časové linie, mizející čarodějové v automatu telefonní budky nebo požíraní začarovanou knihovnou. Kdo zná dobře filmy všimne si i konkrétních scén z pohybujících se fotografií. Některé věty, které bych čekala, že ve scénáři budou velmi suché pak doplní brilantní hlas na scéně, který během momentu rozesměje celé hlediště. Zejména pak mladý Malfoy, je někdo, koho od první chvíle milujete za jeho dokonalý herecký talent. Pro ty kdo mají napouslouchán tón hlasu Harryho v originále může být překvapením Albus Severus Potter s naprosto šokující hlasovou podobou. V jiné části nastane chladno a vzduchem k vám připlachtí mozkomoři tak věrně udělaní, že mnozí se snaží propadnout hlouběji do svých sedaček. V závěru nastane moment kdy nejeden zapláče jako svěděk vraždy Lily a Jamese, která se odehrává v hledišti. Myslím, že scénář zde tvoří opravdu jen základ a jako hra je to opravdu kvalitní vtažení do děje.
-
Wow, jsem hrozně ráda, že se tu našel někdo, kdo to viděl! Věřím, že naživo to muselo být něco úplně jiného. Prosím, jak udělali tu transformaci Harryho ve Voldemorta a zase zpět? A ty kouzelnické souboje? Hrozně by mě to zajímalo 😀
-
Díky, že jsi nám to popsala. Dala bych skoro cokoli za to abych to mohla vidět! Každopádně jsem si to dnes koupila a nemám přečtenou ani půlku,poněvadž si to chci trochu šetřit. Ale při představě Voldemorta který má děti jsem se rozchechtala ale po chvíli se mi chtělo spíš brečet. JAK TO PROBOHA MOHLA ROWLINGOVÁ DOVOLIT??? Taky mi přijde trochu divné, že Hermiona je ministriní kouzel…
Ale líbí se mi chování postav a i děj není tak hrozný. Pořád to ale spíš beru jako fanfiction než jako oficiální pokračování.
-
Páni, tys to viděla?! Tak jak to popisuješ, to musel být zážitek, ale když jsem četla samotný scénář, byla jsem silně znechucena!
-
Ty jsi na tom byla v Londýně?! Páni, můžu jen závidět… Já četla jen scénář v angličtině a docela se mi to líbilo, až na některé ty věci, v nichž většinou souhlasím s Teki… Voldemort má dceru? Wtf?! Nějak si nedokážu představit Voldemorta s Bellatrix – no dobře, Bellatrix by to nevadilo, ale dceru? Voldemort?!
Je taky pravda, že jsem polovinu knihy nadávala Harrymu (no uznejte, otce, který vám nařídí něco takového, byste nechtěli) a Albusovi se Scorpiem, když se snažili vymyslet, jak napravit svoje chyby – vždyť se stačilo vrátit do chvíle, kdy chtěli poprvé otočit obracečem času, a přesvědčit sami sebe, ať to nedělají, no ne? (No dobře, má to mouchy, ale v tu chvíli mi to přišlo mnohem logičtější než ty jejich nápady.)
Možná to nebudu brát úplně jako kánon, ale fanfikce taky dobrá. Když to beru jako fanfikci, jsem ráda, že to vyšlo. Některé Scorpiovy hlášky mě rozesmály, asi se z něj stává moje nová oblíbená postava 🙂
Je mě mrzí, že jsem to neviděla. Nedovedu si dost dobře představit, jak dělají ty efekty naživo v divadle. DOUFÁM z celého srdce, že někdo zveřejní aspoň záznam! Kdybyste ho někde našli, upozorníte mě, že jo? (prosím prosím prosím prosím prosím prosííííííím…) 🙂
-
Aaah, konečně to můžu s někým probrat. 😀 Já byla v Irsku na jazkovém pobytu, přijela jsem v ten den, co Harryho dali do prodeje. No a tak jsem samosebou šla do knihkupectví a pobrečela jsem si tam, a to jsem jenom uviděla uprostřed obchodu stojan a ten celý obložený Prokletým dítětem… 😀 Po přečtení mě tedy nadšení trochu opustilo, celé mi to připadalo jako nějaká tuctová ff z Wattpadu. Voldemort má dceru/syna/bratra/sestru? Takových fanfikcí najdete stovky… Byla jsem trochu zklamaná, že to není nic originálnějšího. 🙁 A co mě hodně mrzelo byl fakt, že je Albus ve Zmijozelu. Já sama ho vždycky viděla jako čistého Nebelvíra, mrzelo mě, že je Zmijozel. Teď nejde o to, že bych neměla ráda Zmijozel, ale nesedí mi to prostě… 😀
To je asi tak všechno. Katie
-
Jéje. Tak já četla scénář v AJ. Mé první pocity byly… jak to říci, byla jsem z toho totálně rozhozená. Nevěděla jsem co si myslet. Ale racionálně jsem si myslela, že scénář není všechno, že na place to musí být lepší. A očividně jsem se podle výše psaného komentáře nelíbila. Má ne-tolik-racionální stránka to nechtěla pobrat. Obraceč času. OK, tuctový děj fanfiction ale dobrá. Albus ve Zmijozelu? Nic proti Zmijozelu (mám tam i přálele), ale těšila jsem se na poněkud srceryvné dohady s kloboukem a následné přesvědčení klobouku a zařazení do Nebelvíru. Mno nic, to je v pohodě. Ale Voldemortova dcera! To mě dostalo! Nevěděla jsem (a vlastně doteĎ nevím) zda mám brečet nebo se smát. To je prostě divný. Souhlasím s Teki. Nevím, podle mě tím JKR popřela celou postavu Vldemorta. I když… NO, nevím, je to divné…
A když už jsem u toho, tak myslím, že si trochu Rowla protiřečí proti tomu co prohlašovala. Netvrdila náhodou, že ministrem je Pastorek? A kde sakra vzal Digorry Delphini? Jak k ní přišel? A na Bellatrix by muselo být těhotenství vidět, ne? Je to trochu přitažený za vlasy. Ale nebudu zastírat, že kdybych mohla, tak na představení se jedu podívat hned.
Nakonec, s odstupem času jsem to tak nějak vzala. Ale sai spíše jako nějakou fanfiction. JAko kánon to neberu. ALe což, konec konců, snaha byla 🙂
-
Katastrofa.
Právě jsem přečetl Prokleté dítě a jsem absolutně znechucen. Za prvé, Rowling se v mnoha rozhovorech nechala slyšet, že již žádné pokračování Harryho Pottera nebude a ani že ho neplánuje. Za druhé, na konci knihy napsala, že jizva Harryho ho již nikdy nezabolela (nemýlím se?). Za třetí, taky někde, myslím, zveřejnila, že Harry po pádu vy-víte-koho již nerozuměl a ani nemluvil hadí řečí. A tradá, Rowlingo se to podařilo všechno popřít!
Se vším, co jsi, Teki, napsala, naprosto a do písmene souhlasím. Podle výše uvedeného komentáře, je jasné, že divadlo je peckovní a herci perfektní. Fajn, to všechna čest ale CESTOVÁNÍ ČASEM? Jako fakt? Neříkala Rowling, náhodou, že všechny obraceče byli zničeny? Cestování časem, no to mě podržte…
A všimli jste si také, že v celé knize nebyla jediná zmínka o Havraspáru, nebo Mrzimoru? Ne, ani písmenko. Malá Lily a James byli v zmíněny v celé knize pětkrát a více ani slovo.
Al jde Zmijozelu. Dobře, to šlo očekávat. Skamarádí se se Scorpiem Malfoyem. Proč ne? Ale že má Voldemort dceru? A ještě ke všemu s Bellatrix? Když vezmeme v úvahu, že by v Malfoyovic sídle to Volďas a Bellatrix…prováděli, nemohla přeci otěhotnět a porodit v tak krátkém intervalu mezi bitvou o Bradavice a…tím v sídle Malfoyů. To snad nedokáží ani kouzla. …
Rose měla být jedním z nejlepších kamarádů Albuse. Měla jít do Havraspáru. Albus měl být oblíbený. Všechno by bylo tak, jak by to mělo být. Ale ne, to ne.
Což mi připomíná, jak zohavili mou nejoblíbenější postavu – Albuse Brumbála. Udělali z něho úplného…blbce.
A Hermionu hraje černoška? A Rose taky?! Nejsem rasista, ale tohle…
Sečteno podtrženo, jak již psala Aura, i já budu tento díl ignorovat. Katastrofa.
-
Jojo, mě Prokleté dítě taky odrovnalo. Herecké výkony a divadelní výprava musí být super, ale příběh je – velice, ale opravdu velice kulantně řečeno – ODPAD!
-
No, asi jsem to měla čekat, ale bohužel jsem se dozvěděla pár věcí, které jsou podstatné a které jsem vědět, před přečtením knihy, nemusela. Asi by bylo fajn v úvodu upozornit na to, že se může čtenář dočíst podstatné informace. Protože pak může, stejně jako já, očekávat nějaký názor, který ale nebude nic prozrazovat a omylem se dočte to, co by pro něj v knize jinak bylo překvapením.
-
Víš, Liberty, myslím si, že jsi to měla čekat. Za prvé, název této diskuse je “DOJMY Z PROKLETÉHO DÍTĚTE”, za druhé, nemůžeš očekávat, že s takovým názvem se tu nedočteš i hromadu spoilerů, za třetí, i bez tak moc VÝMLUVNÉHO názvu nemůžeš očekávat od bandy takových potterfil bláznů, že se zdrží spoiler komentářů, protože tu ehm “knihu” už tady nejspíš všichni dávno četli a potřebují ventilovat velice rozporuplné a silné pocity z toho “počinu” (NEPATŘÍM K FANDŮM TOHO BRAKU, KAMENUJTE MĚ!!!).
Na čzp se prostě musí počítat s tím, že všichni mají všechno přečtené, a hlavně že všichni chtějí všechno otevřeně probrat. A jak už jsem napsala, když vlezeš do diskuse s názvem “Dojmy z Prokletého dítěte, mělo by ti dojít, že se zdejší komentátoři nezdrží u pouhého “Jsem nadšená!” a nebo jako já “Jsem absolutně zklamaná!”.
-
😀 Teď jsi mu to nandala, Aury 😀 😀 😀
-
Nechtěla jsem to nikomu nandat, jen se nás, potter-bláznů, zastat 😀
-
-
-
Souhlasím s Ambem i když chápu, že to tak nebylo myšleno. A hrde se také hlásím k cvokovi 😛
-
😀 To mě nepřekvapuje, protože patříš do našeho tvrdého jádra potterfil cvoků 😀
-
Beru to jako kompliment 🙂 🙂 🙂
-
😀 To byl ten největší kompliment, jaký jsem schopná složit stejnému potterfil cvokovi, jako jsem já, Piskořku 😀
-
Uznávám, že máš pravdu… 🙂
-
Všichni na to kydáte tolik hnoje… tedy na scénář. Vím dobře, že třeba na wattpadu je fanfikcí na téma Voldemortovi příbuzní spousta, tu námitku uznávám. Ale k ostatním námitkám: tvrzení, že obraceče času byly zničeny, že už žádný příběh nebude, že Harry po Voldemortově pádu nerozuměl hadí řeči, že ho jizva už nebolela…
To, že napíše další příběh, nevěděla nejspíš ani sama Rowlingová. Jestli někdo píšete, dáte mi za pravdu: Někdy k vám múza přijde, když už jste dávno ztratili naději na inspiraci. Rowlingová netušila, že ji ještě někdy něco napadne.
Stejné je to u obracečů času a hadí řeči. Harry a jeho přátelé netušili, že ne všechny obraceče byly zničeny, že Harry ještě někdy porozumí hadí řeči. Měla to snad vyzradit dopředu? Já být Rowlingovou, taky to tam nenapíšu. V tu chvíli jí to nejspíš připadalo jako cpaní zbytečných informací do příběhu, v němž jsou zatím nepodstatné. O Siriusovi jsme taky neměli nejmenší tušení, dokud neutekl z Azkabanu.
A co se Voldyho dcery týče, pochybuji, že to s Bellatrix dělal kvůli lásce. Nejspíš prostě chtěl následníka pro případ, že by zemřel.
-
Se vším souhlasím, kromě té poslední věty. Kdyby nebyl Voldy tak přehnaně sebevědomý a tak jistý tím, že fakt vyhraje a nikdy neumře, vůbec by se z něho nestal Voldy. Podle mě vůbec nechtěl dítě. Chlapi mají svoje potřeby… I když nevím, jestli by se i on dal označit za “chlapa”. Prostě a jednoduše: Prokleté dítě by bylo mnohem stravitelnější, kdyby Voldy žádnou dceru neměl a navždycky zůstal panic.
(Btw: hezký profilový obrázek 😀 )
-
Každý má jiný názor a co? Ale souhlasím s Lly 🙂
-
Souhlasím s Piskor, každý má jiný názor… Ale promiň, popřít něco, co je napsané v kánonu?
-
To s tím Siriusem není pravda, je zmíněný hned na začátku Kamene Mudrců. 😉 To je právě to, co mi třeba na Voldemortově dceři vadilo snad nejvíc – všechno, co se odehrálo v knížkách, už tam někdy před tím bylo nějakým způsobem naznačený a pak to zapadlo to do sebe, to tady bohužel nebylo a Delphi tam podle mě působila prostě hrozně nepatřičně.
-
Mluvíš z duše většiny zdejších štamgastů 😀 Tady někdo pozorně četl všechny knihy a navíc se na “problém” Prokleté dítě dívá stejně střízlivě a realisticky jako my. Já si klidně obhájím, že Prokleté dítě byl pouze prostředek, jak z fanoušků vytáhnout peníze, protože celý ten počin má děr víc než cedník, jak už jsem napsala o pár komentářů níže 😀
-
S těma dírama jsi mi připoměla jeden pitomý nanicovatý mudlovský sport s děravým míčkem. Nechápu co si to zas Kidrah usmyslel. Je to krávovina honit se po celém hřišti s děravou hokejkou za stejně stupidně děravým míčkem…
A víte, kdy je turnaj? 21.12. !! Den před odjezdem na Vánoce domů! Ať si to strčí někam, fakt! BEZ HŮLEK! To zas bude teror…! Musíte mi držet palce, fakt že jo
-
Naprosto souhlasím, já jsem se na to hodně těšila a byla jsem dost zklamaná. 🙁 Sice věřím, že na jevišti to vypadá skvěle a efekty maj promakaný a herci jsou super a tak, to ale nemění nic na tom, že ten příběh je prostě fakt špatnej. 😀
Jsem ráda, že to vidíte stejně, sice jsem na youtube viděla pár recenzí od lidí, kterým se to taky nelíbilo, ale jinak mi přišlo že to spoustu lidí hrozně chválí a nechápala jsem, jak můžou všichni naprosto ignorovat všechny nedostatky, který to má.
-
Voldy byl sice nemožně sebevědomý, ale ne hloupý, podle mě by se pojistil proti každé možnosti, nebo mu prostě došli jiní smrtijedi (a třeba ho Bella očarovala matoucím kouzlem :D)
-
Voldemort byl sadistický, sociopaticky psychopat se sklony k narcisismu a aroganci. Byl si sám sebou tak jistý, což mimochodem Brumbál dost často zmiňoval, že ho nikdy ani ve snu nenapadlo, že by mohl prohrát, natož že by zemřel. Voldy netoužil býti otcem, neboť on věřil, že jen on sám je hoden být dědicem Salazara Zmijozela, věřil, že je nesmrtelný a věčný, nač by si tedy pořizoval dítě, nemyslíte???!! Navíc, když tak moc toužil po potomkovi, měl zajít do zverimexu a koupit si párek jedovatých zmijí. No uznejte, kdo by poznal, že nejde o jeho pekelné zplozence?!?! Pokud v Prokletém dítěti něco fakt nesedí, jsou to 2 věci. Fakt, že by si Voldemort z jakéhokoliv důvodu pořizoval ratolest (buďme k sobě všichni upřímní, Voldemort nechtěl být nesmrtelný skrze pokračování svého rodu, chtěl být nesmrtelný sám, neboť věřil, že je jedinečný). A za druhé, nezlobte se na mě, ale kdo z vás věří tomu blábolu o tom, jak je Harry nejhorší otec na světě. Tak pro začátek, Harry se vždycky podobal své matce, měl sklony se o druhé starat a i když byl sem tam trošku (někdy hodně, no dobře) výbušný, uměl uznat chybu. Dále, fajnšmekři jistě ví, jak zní poslední kapitola posledního dílu, jak si malý Albus Severus dělá starosti s tím, že by skončil ve Zmijozelu. A co mu Harry řekl?! Že je mu šumák, kde skončí, že má jméno po dvou bradavických ředitelých z nichž jeden byl ze Zmijozelu a byl to pravděpodobně ten nejstatečnější člověk na světě, a za třetí, že pokud si nepřeje skončit ve Zmijozelu, Moudrý klobouk ho tam nepošle, že Harry sám si mohl vybrat. Kdo z vás proboha uvěřil tomu, že by si Albus Severus Potter vybral radši Zmijozel než kteroukoliv jinou kolej, když právě do Zmijozelu zoufale nechtěl?!?!
Takže drahé Prokleté dítě má minimálně dvě charakterové chyby o velikosti černé díry!!! Nezlobte se na mě, jedna věc je pokračovat v příběhu i po letech, dovysvětlit některé věci, vylepšovat, tomu sama rozumím, neboť to tak sama činím, ale když se Rowla pod Prokleté dítě podepsala, dala tomu “punc kvality”, který jednoduše postrádá, neboť tímto počinem popřela základní charakterové rysy lorda Voldemorta, Harry Pottera a koneckonců i malého Albuse Severuse Pottera!!!!!
Navíc Prokleté dítě není výplod naší drahé Rowly, ta se pod to podepsala (možná sem tam něco okomentovala) a vyinkasovala za to sakra horentní sumu. Takže asi tak. Samotné představení, herecké výkony a umělecká výprava (hlavně mozkomoři) musely stát rozhodně za to a asi do značné míry vyrovnaly tu šílenost, kterou mnozí nazývají osmým pokračováním. Pro mě je prokleté dítě VELICE NEPOVEDENÉ FAN FICTION. TEČKA!
-
Sakra Aury, ty ses nějak rozjela 😀 Se vším souhlasím…
-
😀 No, to je asi tím, drahý příteli, že mě to, co Rowla udělala, zklamalo. Byla jsem tak natěšená, vždycky jsem doufala v pokračování, ale než tohle, to radši nic. Jediné, co se mi líbilo, bylo, že Draco dospěl a značně se změnil, a že ze Scorpiuse vychoval fajn kluka.
-
TEČKA. Moje slova, Aurinko 🙂
-
(Hodnotím pouze knihu, takže samozřejmě moje hodnocení nemusí být úplně to pravé)
Takže:
a) Ráda zas tak moc nejsem. Kdyby to byla fanfiction, brala bych ji jako naprosto skvělou. Ale z předešlých sedmi knih jsem zvyklá na něco víc, pokaždé něco jiného, neotřelého. Prokleté dítě mi jako oficiální pokračování přijde… divné.
b) Zajímavá mi přijde myšlenka s obracečem času, naopak to, že Voldemort měl dceru… Uvítala bych spíš, kdyby se objevil nějaký další černokněžník nebo černokněžnice, a ne další Raddle.
c) Vydání záznamu z představení? Joooooooooooooo!!!!!!!!!!!!!!!! 🙂
d) Překlad ujde, ale některé scény jsou v angličtině mnohem lepší. Ten překlad je takový kostrbatý, přijde mi, že je na něm jasně vidět, že je dělaný narychlo. Ale překládat knihy není vůbec snadné, takže já smekám před každým alespoň trochu dobrým překladatelem.
-
K Albusově koleji: nezapomeňte, že se ve vlaku seznámil se Scorpiusem. Jestli byl alespoň trochu po otci, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby si vybral Zmijozel, aby tam Scorpius nebyl sám. Uvažte: kdyby Rona zařadili do Zmijozelu a Harry si nasazoval Moudrý klobouk, šel by dobrovolně za Ronem? Podle mě tedy ano…
-
Tak by sis možná měla znovu přečíst tu kapitolu, protože Harry v té době už věděl, že Voldemort, muž, který mu vyvraždil rodinu a pokusil se zavraždit i jeho, byl z této koleje, a od Rona věděl, že odtamtud pochází většina černokněžníků. Sám o té koleji neměl valné mínění. Navíc, jak říkám, Harry byl povahou po mámě a nějak si nevzpomínám, že by Lily zatoužila jít do Zmijozelu, ačkoliv věděla, že Severus má pro Zmijozel sakra silné předpoklady (podle Snapeových vzpomínek, které zanechal Harrymu, toho víme celkem dost!!!). Podle scény u vlaku je zcela jasné, že Al nechce otce zklamat a že velmi touží dostat se do Nebelvíru, ostatně jako zbytek absolutně celé jeho rodiny: Potterovi, Weasleovi, Lupinovi atd. To spíš uvěřím tomu, že by Voldemort zatoužil pořídit si malou vraždící ratolest než tomu, že by se kterýkoliv Potter nechal DOBROVOLNĚ zařadit do Zmijozelu jen kvůli pár hodinám ve vlaku, kde byl v kupé, jen tak mimochodem, se svou sestřenkou Rose Weasleyovou, které její otec Ron zakázal se k němu přibližovat. Takže vážně, já nikdy neuvěřím tomu blábolu, který se v Prokletém dítěti snaží vydávat za legitimní pokračování. Vždyť je to jako by si Sauron pořídil dítě, jen pro všechny případy, a Aragornův syn se rozhodl žít v jeskyni se skřety. Možná trošku přehnaná alegorie, ale celkem trefná!
Navíc, i kdyby se snad trochu skamarádili v tom vlaku, pochybuju, že by to bylo tak silné, aby se Albus vrhl do Zmijozelu, když v podstatě žije od narození v duchu Nebelvíru! To ho muselo nesmírně ovlivnit. Pro mě je Prokleté dítě . . . jako falešný pěťák. Jednoduše mu nevěřím ani magnetické pole!
-
This reply was modified 8 let, 1 měsíc by Aurora.
-
😀 😀 Já z tebe nemůžu 😀
Máš naprostou pravdu, ostatně jako vždy… Že by měl Sauron dítě…fujtajksl, no toho bych nechtěl potkat.
-
Myslíš, že měl Sauron doopravdy všechny ehm… partie potřebné k rozmnožování? Minimálně ve filmu vypadá spíš jako robot…
-
Jasně, že měl všechny partie. Sauron byl z rodu Maiar (polobohové, sluhové Valar), stejně jako Gandalf, Saruman a Radagast, jen byl mocný téměř jako Valar (bohové). A jak Valar, tak Maiar měli děti, jak mezi sebou, tak s elfy. Jenže Sauron, stejně jako Voldemort, jsou ten druh bytostí (těžko je nazývat lidmi, spíš jsou to zrůdy), nechtěli děti. Nač taky, když se považovali za nesmrtelné a všemocné?! Nechtěli se dělit o nesmrtelnost ani o moc, a to ani s vlastní rodinou, případně potomky. Je to jednoduchá psychologie psychopatologických osobností 😀
-
Ty jsi četla všechny díly Pána prstenů i Silmarillion, že? 🙂 Já jsem četl jen ten první díl a do půlky i druhý, ale nechal jsem toho. Nějak mě to nebralo. Zkusím to teď, když jsem starší, snad to pochopím více 😉
Ale momentálně se snažím o přečtení Silimarillionu, ale nějak mi to ne a ne vlézt do hlavy. Tam je tolik jmen – pamauji si jen na Valar, Manwë, Finwë, Fingorfin, Tulkas a dál jsem nahranej… 😀
Mimochodem, zkoušel jsem různé generátory elfích jmen a vyšlo “Marlamin Tulkacelumë” 😀
-
Já četla Pána prstenů, Hobita, Silmarillion, Túrinovy děti, Nedokončené pověsti Númenoru a Středozemě, Ztracené pověsti a pár dalších, mám doma komplet sbírku Tolkienových děl a děl, které dovydal jeho syn Christopher 😀 Je to malinko posedlost, Tolkiena uznávám jako génia, byl to skvělý lingvista
-
Nejsou to náhodou Húrinovy děti?
-
Jsou 😀 To byl překlep v zápalu boje, někdy toho chci říct moc naráz a pak se tolik nesoustředím na formu 😀 Proto tak často používám tlačítko UPRAVIT 😀
-
This reply was modified 8 let by Aurora.
-
Nechápu, jak jsi to mohla přečíst všechno. Pána prstenů a Hobita zbožňuju, ale když jsem si půjčila Húrinovy děti s tím, že si je přečtu, musela jsem to po třech stránkách vzdát, protože jsem se ve všech těch jménech a vztazích :O
-
😀 Jsem čistokrevný knihomol a lingvista 😀 Doma mám knihy kam se podíváš a dokonce i tam, kam se nepodíváš 😀
-
-
Radši nechci vědět, kam tě tvé zvrácené myšlení přivedlo, Ambo 😀
-
-
-
Já jsem taky knihomol, ale stejně jsem to nezvládala… Mimochodem, nevíte, kde bych se mohla naučit elfsky? V Bradavicích se myslím jazyky neučí…
-
Nápodobně 😉
Oni existují elfové…? Kde?
-
Teda Ambo… To, že je nevidíš, přece neznamená, že neexistují…
-
😀 Ve Valinoru, Lorienu, Temném hvozdě, Roklince, Šedých přístavech a Gondoru 😀
-
-
Mě se Paoliniho elfové nelíbí ani po vzhledové ani po charakterní stránce, v tomhle Tolkiena ještě nikdo nepřekonal 😀
-
Věř nebo ne, ale kde žijí elfové, jsem vyčetl 😀 Ale myslím, že elfové v kouzelnickém světě neexistují…
-
Ne, neexistují, alespoň ne klasičtí. Spíš malí elfíci a domácí elfové (do češtiny se to sice přeložilo jako domácí skřítci, ale Rowla je nazývá domácí elfové) 😀
-
Podle mě v angličtině elf znamená jak elf, tak skřítek, nenašla ksem pro skřítka samostatné slovo. Prito asi v žádném světě nežijí elfové I skřítci, nerozlišují to 😀
-
Jeden z důvodů, proč nesnáším angličtinu. Má strašně limitovanou slovní zásobu a já mám ráda lingvistický rozlet 😀
-
A jaký jazyk snášíš? 😀
Já mám nejradši španělštinu, tu se učím. A angličtinu. Taky se učím německy, ale tenhle jazyk moc nemusím. Z těch, co se neučím, mám nejradši severské jazyky, hlavně finštinu. A slovenština je pěkná. A samozřejmě čeština 😀
Na druhou stranu nemám ráda francouzštinu a ruštinu. To už je lepší ta němčina 😀
-
Já se učím španělsky, japonsky a čínsky, plus do toho mám v rámci univerzitní výuky angličtinu, němčinu, ruštinu, latinu (a to jen proto, abych se vyhnula hebrejštině 😀 ) a staroslověnštinu (Cyril a Metúdek 😀 ). Navíc plně ovládám slovenštinu (výslovnost, gramatika, psaný i mluvený projev), poněvač máme na Slovensku hromadu příbuzných a popravdě osobně pokládám slovenštinu za jeden z nejlibozvučnějších jazyků vůbec, měkká výslovnost a celkově je to hudba pro moje uši. Podobně to mám i s japonštinou.
Fakt nesnáším germánské jazyky (němčina, ájina a dánština zní dokonce ještě hůř), ruština zní hrozně nosově a hrdelně (ženský v Rusku mluví jako chlapi), francouzština nezní ošklivě, já jen zastávám osobní názor, že pokud mám chuť si pěkně od plic zanadávat, že to má jako rozhněvaný proslov znít a ne že když chci někoho poslat k čertu, bude to znít, jako když mu vyznávám lásku, to mi u frániny celkem dost překáží, a taky to, že chlapi zní moc sladce, chlap má znít jako chlap, i když ženě vyznává květnatě lásku 😀 Možná jsem hnidopich, ale když já změkčilé kluky prostě nějak neberu jako kluky, ale spíš jako “kámošky” 😀
Vždycky jsem chtěla ovládat starověké jazyky a starověká písma, škoda jen, že většina z nich je nepřeložitelná a hlavně nenávratně ztracená. Mimochodem, umět tak keltské runy, to by byla pecka!!!!!!!!!!!!!!!
-
. . . a samozřejmě češtinu uznávám jako lingvistický skvost, většina lidí ani neví, že na mezinárodním žebříčku obtížnosti světových jazyků jsme v TOP 5!!!! http://epochaplus.cz/?p=2982
-
This reply was modified 8 let by Aurora.
-
Ja osobne som zase našla niečo takéto…TOP 10 Najťažších jazykov
Čo sa mňa osobne týka, zatiaľ tých jazykov nie je veľa- čeština, nemčina, angličtina a latinčina, pár slov v španielčine, taliančine a francúzštine (samozrejme, rodná slovenčina sa nepočíta), no nie je to nejaký zázrak. Zase, ja by som sa raz rada učila gréčtina- či už terajšiu alebo starovekú.
-
No ty bláho, a já se bojím, jestli tři jazyky není moc 😀 Tvůj talent bych chtěla mít… Prý že mně jdou jazyky, pche!
Je teda fakt, že se mi ty jazyky pěkně motají, kolikrát mám co dělat, abych ve španělštině neřekla ja místo sí, a siete čtu jako ziete… Taky jsem začátečník, ale neměla jsem čas a hodili mě rovnou k pokročilým, takže musím dohánět.
Všichni mi pořád říkají, ať se naučím čínsky – je to těžké? Hrozně se mi líbí čínské znaky, ale připadá mi,že naučit se to je nadlidský úkol…
-
Čínština? Ta se dělí na mandarínštinu a kantonštinu, mají vlastně 2 oficiální jazyky, ale jednu abecedu, na rozdíl od Japonců, ti mají abecedy tři, každá má jiné znaky a jiný styl psaní (kanji, hiraganu a katakanu) 😀 A ano, čínština i japonština jsou to nejtěžší, co jsem se kdy učila. Aby sis mohla přečíst čínský novinový článek, musíš ovládat 3000 znaků, to jsou ty nejzákladnější. Číňani a Japonci mají povinnou školní docházku 12 let a z toho první polovinu studují jen 2 předměty, písmo a matematiku. Takže jejich písmo a jazyk celkově je docela makačka 😀 Kam se na to hrabe azbuka a klikyháky staroslověnštiny 😀 Ačkoliv uznávám, že taková arabština a hebrejština asi taky nebude prča. Evropani jsou holt zvyklí na latinku 😀
-
Páni. Tak to ne, to nedám, moje znaková zásoba zahrnuje znak pro draka, tygra a měsíc, takže ehm… 😀
Mně se hrozně líbí tradiční čínská kultura, kung-fu, yin a yang, tygr a drak (a ta ostatní zvířata, podle kterých mají letopočet)… No jo, jsem staromódní člověk, ale když mě ten svět techniky moc nebere… Ale učit se ten jazyk asi nechci. Dneska se s Čínou hlavně obchoduje, a to jde taky mimo mě.
-
Scenár som úplne celý nečítala, len zopár stránok. No ak je to také ako sa to tu popisuje… som tomu rada. Tá predstava, že by mal Voldemort dcéru je skutočne smiešna. To, že boli časovraty zničené je čiastočne v päťke- zničili celú zásobu v jednej miestnosti a nemám pocit, že by kdesi ktosi ukrýval ďalšie. Taktiež to očividne protirečí všetkým siedmim dielom kde všetko postupne zapadalo…
Mimochodom, prečo vlastne viníme Rowling z niečo čo nie je výlučne jej práca? Oficiálnym autorom sú: J.K. Rowling, Jack Thorne a John Tiffany. Podľa mňa je tam Rowlingová len preto aby to vyzeralo “seriózne” a celkovo už len ten štýl písma mi veľmi nepripomína Harryho Pottera, iba občas miestami.
-
No jasně, podle mě na to Rowla ani nesáhla, kdyby jo, mělo by to mnohem lepší kvalitu… Stačí se podívat na Fantastická zvířata, to je aspoň pořádná rowlovina! 😀
-
This reply was modified 7 let, 4 měsíce by Llyan.
Pokud chcete odpovědět na toto téma, musíte se nejdříve přihlásit.