Dolores Umbridgeová

Narozeniny: 26. srpna

Hůlka: březová, jádro z blány z dračího srdce, 8 palců dlouhá

Bradavická kolej: Zmijozel

Speciální schopnost: trestné pero je její vlastní vynález

Původ: matka mudla, otec čaroděj

Rodina: svobodná, bezdětná

Záliby: sbírání ozdobných talířů z kolekce „Frolicsome Feline“ (Dovádivé kočičky), přidávání volánků k látce a kanýrků k psacím potřebám, vynalézání mučících nástrojů

Dolores Jane Umbridgeová byla nejstarší dítě a jediná dcera čaroděje Orforda Umbridge a Ellen Cracknellové, která byla mudla. Druhorozený byl syn, který se narodil jako moták. Doloresini rodiče spolu nebyli šťastní a Dolores jimi oběma tajně pohrdala: Orfordem pro jeho nedostatek ambicí (nikdy nebyl povýšen a pracoval na Ministerstvu kouzel v oddělení kouzelné údržby) a matkou Ellen pro její roztěkanost, nepořádnost a mudlovský původ. Jak Orford, tak jeho dcera vinili Ellen z toho, že Doloresin bratr má nedostatek kouzelnických schopností. V důsledku toho se rodina rozpadla, když bylo Dolores patnáct let. Otec s dcerou zůstali spolu, zatímco Ellen i se synem zmizeli zpátky v mudlovském světě. Dolores  se  se svou matkou a bratrem už nikdy nesetkala, s žádným z nich už nikdy nepromluvila a začala  své okolí přesvědčovat, že má čistou krev.

Jako vynikající čarodějka nastoupila hned po absolvování bradavické školy na Ministerstvo kouzel jako obyčejná stážistka v oddělení nepatřičného užívání kouzel. Už ve svých sedmnácti letech uměla lidi bez rozmyšlení odsoudit, měla předsudky a byla sadistická, ale  její pečlivost, podlézavé chování k nadřízeným, její bezcitnost a lstivost, s nimiž si přisvojovala uznání za práci jiných, jí brzy vynesly postup. Ještě jí nebylo třicet, když byla povýšena na vedoucí oddělení a odtud už byl jen krůček k dalším významným pozicím ve vedení Oddělení prosazování magického práva. V té době už přesvědčila svého otce, aby odešel předčasně do důchodu, a tím, že mu poskytovala malou finanční podporu, zajistila, že se ztratil z očí veřejnosti. Kdykoli se jí někdo zeptal (obvykle to byl některý spolupracovník, který ji nesnášel) „jste nějak příbuzná s tím Umbridgem, co nám tu vytíral podlahy?“, věnovala mu svůj nejsladší úsměv, popřela jakoukoli souvislost, a dodala, že její zesnulý otec byl význačným členem Starostolce. Těm, kdo se na Orforda ptali nebo kdo hovořili o věcech, které se Dolores nelíbily, se pak začaly stávat ošklivé věci, a tak ti, kdo s ní chtěli být zadobře, předstírali, že věří její verzi o rodinné linii.

Navzdory jejímu nejlepšímu úsilí zajistit si náklonnost některého z nadřízených (bylo jí vlastně jedno, kdo to bude, ale věděla, že její vlastní postavení a zajištěnost by se ještě vylepšily po boku mocného manžela), nikdy se jí nepodařilo se vdát. Pro ty, kdo ji blíž poznali, bylo velice těžké si ji oblíbit, přestože si cenili její tvrdé práce a ambicí.

Když si dala skleničku sladkého sherry, měla vždycky sklon říkat nahlas své velice nemilosrdné názory a dokonce i ti protimudlovsky orientovaní byli šokováni některými z jejích osobních návrhů na to, jaké zacházení by si nekouzlící komunita zasloužila.

Jak stárla a stávala se stále nemilosrdnější, jak rostlo její postavení na Ministerstvu, její záliba oblékat se jako malá holčička byla stále nápadnější. Její kancelář byla zaplněna kanýry a volánky, milovala cokoli na čem byl obrázek koťat (ačkoli jako skutečná je považovala za věc nevhodně způsobující nepořádek). Ministr kouzel Cornelius Popletal stále víc podléhal paranoidnímu strachu, že Albus Brumbál usiluje o jeho pozici, a Dolores  toho využila, aby se prodrala až do samého centra moci. Podporovala Popletalovu ješitnost a obavy a zároveň prezentovala sebe jako jednu z těch mála, kterým může ministr věřit.

Jmenování  vyšetřovatelkou v Bradavicích poprvé v jejím životě poskytlo úplnou svobodu jejím předsudkům a krutosti. Jako studentce se jí ve škole nelíbilo, protože jí tam nikdy nenabídli žádnou zodpovědnou pozici. Nyní si vychutnávala možnost vrátit se a mít v rukou moc nad těmi, kdo jí (z jejího pohledu) nedali to, co měli.

Dolores má téměř fobii z bytostí, které částečně nebo úplně nejsou lidmi. Její odpor k polovičnímu obru Hagridovi a hrůza z kentaurů prozrazuje strach ze všeho neznámého a divoce žijícího. Dolores má silnou potřebu ovládat a každý, kdo zpochybňuje její autoritu a světový názor, musí být podle jejího názoru potrestán. Aktivně si užívá pokořování a tupení ostatních a pomineme-li, ke které straně se která hlásí, není příliš velký rozdíl mezi ní a Bellatrix Lestrangeovou.

Její působení v Bradavicích skončilo katastrofou, protože překročila pravomoce, které jí Popletal svěřil, překročila hranice své autority a nechala se unést fanatickým smyslem pro vlastní důležitost. Poté, co její kariera v Bradavicích tak nešťastně skončila, vrátila se otřesená, ale bez jakékoli známky lítosti na ministerstvo, které bylo Voldemortovým návratem uvrženo v chaos.

Když se po Popletalově vynucené rezignaci měnil na ministerstvu režim, Umbridgeová dokázala vklouznout zpátky do svojí původní funkce. Nový ministr Rufus Brousek musel řešit množství mnohem naléhavějších problémů, než byla Dolores Umbridgeová. Toto opomenutí se mu později vymstilo, protože fakt, že ministerstvo nikdy Dolores nepotrestalo za četná zneužití moci, se Harrymu Potterovi jevil jako lhostejnost a nedbalost ze strany ministerstva. To, že je Dolores nadále jeho zaměstnankyní a že z jejího chování v Bradavicích nebyly vyvozeny jakékoli důsledky, považoval Harry za známku naprosté zkorumpovanosti ministerstva a odmítl kvůli tomu s novým ministrem spolupracovat. (Dolores se stala kromě Lorda Voldemorta jediným člověkem, který Harryho trvale fyzicky poznamenal, když jej přinutila, aby si během školního trestu vyryl do hřbetu vlastní ruky slova „Nebudu vykládat lži.“)

Brzy se život na ministerstvu Dolores zalíbil víc než kdy předtím. Když vládu převzal loutkový ministr Pius Břichnáč a ministerstvo bylo infiltrováno stoupenci Pána zla, byla Dolores konečně ve svém živlu. Popravdě řečeno měla více společného se Smrtijedy, než kdy měla s Albusem Brumbálem. Nejenže si udržela svůj post, ale dostala k tomu ještě zvláštní pravomoce – stala se vedoucí Komise pro registraci mudlů, což byl v důsledku samozvaný soud, který posílal čaroděje mudlovského původu do vězení na základě obvinění, že své hůlky a kouzla „ukradli“.

Soudila právě další nevinnou ženu, když ji Harry konečně v samém srdci ministerstva napadl a zmocnil se viteálu, který měla nevědomky na sobě.

Po pádu Lorda Voldemorta byla Dolores souzena za nadšenou spolupráci s jeho režimem a usvědčena z mučení, uvěznění a smrti několika lidí (někteří z těch, které poslala do Azkabanu, toto utrpení nepřežili).

Myšlenky J. K. Rowlingové:

Kdysi před dlouhou dobou jsem chodila na instruktáž ohledně jisté dovednosti nebo předmětu (z důvodu, který hned ozřejmím, se snažím být nekonkrétní jak to jenom jde) a během té doby jsem se často stýkala s učitelkou neboli instruktorkou, která mi byla na první pohled nesympatická.

Zmíněná žena mi moje antipatie vracela s velikým zaujetím. Proč jsme se jedna druhé znelíbily tak okamžitě, silně a (alespoň z mé strany) bezdůvodně, to na mou duši nedokážu říct. Co mi uvízlo v paměti, byla její vůčihledná záliba v načinčaných doplňcích. Zvlášť se mi vybavuje plastová mašlička světle citrónové barvy, kterou nosila ve svých krátkých kudrnatých vlasech. Zírala jsem vždycky na tu sponku, která se hodila tak pro tříletou holčičku, jako kdyby to byl nějaký odpuzovač tělesného růstu. Byla to podsaditá žena, ne zrovna nejmladší, a její tendence nosit volánky tam, kde podle mého mínění neměly co dělat, a miniaturní taštičky, které jako by si vypůjčila z  dětského šatníku, se podle mého pocitu těžce neslučovala s osobností, jež byla pravým opakem sladké nevinnosti a bezelstnosti, jak jsem zjistila.

Jsem vždycky trochu obezřetná, když mluvím o těchto zdrojích své inspirace, protože je pak k zbláznění, když slyšíte, že vaše slova dezinterpretují způsobem, který může druhým lidem ublížit. Tato žena NEBYLA tou „skutečnou Dolores Umbridgeovou“. Nevypadala jako ropucha, nikdy nebyla sadistická ani zlomyslná, ani ke mně, ani k nikomu jinému. Nikdy jsem od ní neslyšela jediný názor, který by měla společný s Umbridgeovou (nepoznala jsem ji samozřejmě tak dobře, abych se dozvěděla víc o jejích názorech a preferencích, což činí moji antipatii k ní ještě neospravedlnitelnější). Musím ale říct, že jsem si od ní vypůjčila a pak značně přehnala její zálibu v příšerně přeslazeném holčičím oblečení, a byla to ta citrónově žlutá umělohmotná sponečka, na niž jsem myslela, když jsem vkládala tu malou ozdobu na Doloresinu hlavu.

Už jsem si v životě vícekrát povšimla, že záliba v infantilních ozdůbkách může jít ruku v ruce s velice nelítostným pohledem na svět. Kdysi jsem sdílela jednu kancelář se ženou, která si stěnu za svým stolem pokryla obrázky heboučkých koťátek. Byla tím nejfanatičtějším a nejnenávstnějším zastáncem trestu smrti, s jakým jsem se kdy měla tu smůlu setkat. Zdá se, že podobná láska k přeslazeným věcem je vždycky přítomna tam, kde je nedostatek opravdové vroucnosti a lásky k bližním.

Takže Dolores, jedna z postav, k nimž cítím nejčistší odpor, se stala takovou slitinou povahových rysů těchto dvou žen a ještě mnoha dalších zdrojů. Její touha ovládat, trestat a působit bolest, vždy ve jménu zákona a pořádku, nejsou podle mého názoru o nic méně odsouzeníhodné, než Voldemortovo nepokryté přijetí zla.

Jména pro Umbridgeovou jsem vybírala velice pečlivě. ‘Dolores’ znamená utrpení a zármutek, které nepochybně způsobuje všem kolem sebe. Příjmení je z britského výrazu “to take umbrage” což znamená ‘urážka’. Dolores se cítí uražena každým zpochybněním jejího úzce omezeného pohledu na svět. Myslím, že to příjmení dobře vystihuje malichernost a rigiditu jejího charakteru.’ Vysvětlit jméno Jane už je těžší; prostě jsem měla pocit, že mezi druhými dvěma jmény vypadá samolibě a úpravně.

 

Originální text od J.K. Rowlingové. Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/dolores-umbridge
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Teki & Tutanchanup