Draco Malfoy
I.
Malý Draco Malfoy vyrůstal jako jedináček v rezidenci Malfoyů, velkolepém sídle ve Wiltshire, které bylo ve vlastnictví jeho rodiny již po mnoho staletí. Od chvíle, kdy se naučil mluvit, mu bylo ujasněno, že je výjimečný, zaprvé jako kouzelník, poté jako čistokrevný, a do třetice jako člen rodiny Malfoyů.
Draco byl vychováván v atmosféře naplněné lítostí, že Pán Zla neuspěl v pokusu o převzetí moci nad kouzelnickou společností. Byl však obezřetně varován, aby takovýto sentiment neprojevoval jinde než v úzkém rodinném kruhu a jejích přátel, jinak „se taťka dostane do problémů.“ V dětství se Draco přátelil hlavně s čistokrevnými dětmi otcových ex-smrtijedských kumpánů, proto přijel do Bradavic se svým malým gangem již předem vytvořených přátel, jako byl Theodor Nott a Vincent Crabbe.
Jako každé jiné dítě Harryho doby, Draco slýchal historky o „chlapci, který přežil,“ když byl malý. Po léta kolovalo mnoho různých teorií, jak mohl Harry přežít to, co mělo být smrtelnou ranou, a jednou z nejvíce přetrvávajících teorií bylo, že je Harry sám velkým černokněžníkem. Navíc fakt, že byl odtržen od čarodějnické společnosti, vypadal (pro ty, co v tuto možnost doufali), že toto tvrzení potvrzuje, a Dracův otec, úskočný Lucius Malfoy, byl jedním, kdo se k této teorii přikláněli nejdychtivěji. Bylo příjemné myslet si, že on, Lucius, by se mohl podruhé zúčastnit plánu na ovládnutí světa, pokud se ten Potřík projeví jako další, a lepší, čistokrevný vyvolený. Bylo to právě z tohoto důvodu s tím, že nikdy nedělal to, s čím jeho otec nesouhlasil, a v naději, že přinese domů zajímavé zprávy, proč Draco Malfoy nabídl Harrymu Potterovi svoji ruku tehdy v Bradavickém Expresu, jakmile si uvědomil, kým Harry je.
Harryho odmítnutí Dracova nabízeného přátelství, a navíc to, že už se stihl spřátelit s Ronem Weasleym, jehož rodina byla přesným opakem té Malfoyovy, obrátilo Draca proti němu. Když si Malfoy, a také správně, uvědomil, že nespoutané naděje ex-Smrtijedů – v to, že Harry je dalším a mnohem lepším Voldemortem – jsou naprosto nesmyslné, jejich vzájemná rivalita tím byla zpečetěna.
Draco k Harrymu vždy pociťoval z větší části závist. Ačkoliv nikdy netoužil být slavným, Harry byl nesporně tou nejprobíranější a nejobdivovanější osobou na škole, což přirozeně rozrušilo někoho, kdo byl odjakživa vychováván ve víře, že zastupuje pozici v kouzelnickém světě téměř královskou. Ještě ke všemu byl Harry nejlepší v létání na koštěti, což byla dovednost, o níž byl Malfoy přesvědčen, že to on s ní oslní všechny prváky. Fakt, že profesor lektvarů, Snape, měl Malfoye v jisté oblibě a nesnášel Harryho, mu byla pramalou kompenzací.
II.
Draco se během své cesty za tím dostat se Harrymu pod kůži nebo ho alespoň zdiskreditovat v očích ostatních uchýlil k mnoha špinavým trikům a taktikám, mezi něž patřilo mimo jiné vykládání lží o Harrym pro tisk, výroba posměšných a urážejících odznaků, snaha proklít ho za jeho zády a převlečení se za mozkomora (vůči kterým se Harry projevil jako obzvláště zranitelný). Avšak i Malfoy sám několikrát zažil ponížení Harryho přičiněním, především na famfrpálovém hřišti, a nikdy nezapomněl na tu ostudu, jakou zažil, když byl učitelem Obrany proti černé magii proměněn v poskakující fretku.
Ačkoliv si mnoho lidí v době, kdy Harry Potter tvrdil, že byl svědkem znovuzrození Pána zla, myslelo, že je lhář a fantasta, Draco patřil k té hrstce lidí, kteří si byli jistí, že Harry mluví pravdu. Vždyť Dracův otec na vlastní kůži pocítil, jak ho pálí znamení zla a ihned se vydal znovu se spojit se svým Pánem na hřbitov, kde byl také svědkem pověstného souboje mezi Voldemortem a Harrym.
Rozsáhlé diskuze, které po této události v sídle Malfoyových probíhaly, vyvolávaly v Dracu Malfoyovi rozporuplné pocity. Na jednu stranu se těšil z onoho tajného vědomí, že se Voldemort vrátil a že se jistě blíží časy, které jeho otec vždy popisoval jako dny, kdy jejich rodina opět dosáhne vrcholu slávy. Na druhou stranu v něm šeptané zkazky o tom, jak se Harrymu již podruhé podařilo odolat Voldemortovu pokusu ho zabít, vzbudily další vlnu nenávisti se závistí. Jakkoliv Smrtijedi Harryho, v němž spatřovali překážku a jakýsi symbol, nenáviděli, pořád o něm mluvili jako o rovnoceném a nebezpečném protivníkovi, zatímco Draco pro ně byl vždy jen pouhým školákem, který se jim občas přimotal do cesty, když měli v domě jeho rodičů schůzi. I když se nacházeli na opačných stranách blížící se bitvy, Draco Harrymu jaksi záviděl. Snažil se sám sebe povzbudit představami, jaké to bude, až se Voldemort znovu vrátí k moci a Malfoyova rodina se octne na výslunní slávy a cti v nově nastoleném režimu, a v Bradavicích se snažil tvářit jako důležitý a imponující syn Voldemortovy pravé ruky.
Školní život se Dracovi zásadně změnil v jeho pátém ročníku. Ač měl přísně zakázáno probírat ve škole to, co zaslechl doma, liboval si v alespoň drobných vítězstvích: stal se prefektem (a Harry ne), a nová učitelka Obrany proti černé magii, Dolores Umbridgeová, vypadala, že Potterem pohrdá přinejmenším stejně jako on. Stal se členem Vyšetřovacího výboru a učinil svým cílem za každou cenu zjistit, co mají Harry a skupina rozličných studentů za lubem, když se tajně scházeli a trénovali jako nepovolená organizace, zvoucí se Brumbálova armáda. V momentě Dracova triumfu, kdy se mu podařilo zahnat Harryho a jeho přátele do kouta a už to vypadalo, že je Umbridgeová musí vyloučit, jim však Harry vyklouzl mezi prsty. Navíc se k tomu, jako by to nestačilo, dokázal vyhnout pokusu Luciuse Malfoye ho zabít a Dracův otec byl zatčen a poslán do Azkabanu.
Dracův život se náhle rozletěl na kousky. Jednu chvíli byli, jak on i jeho otec věřili, na vrcholku prestiže a autority, jakého nikdy předtím nedosáhli, a náhle byl jeho otec odvlečen a uvězněn, daleko od rodiny, v hrůzostrašném kouzelnickém vězení hlídaném mozkomory. Lucius byl od narození Dracovým idolem a hrdinou. Teď najednou byli Draco se svou matkou hotovými vyvrženci mezi Smrtijedy – Lucius byl selháním a ostudou v očích zuřícího Lorda Voldemorta.
Dracova existence byla až do teď chráněna a zajištěna; byl bezstarostným klukem s mnoha privilegii, který si mohl být jistý, že má v životě zajištěné dobré postavení a nemusí si s ničím dělat starosti. Nyní, s otcem ve vězení a matkou rozrušenou a ustrašenou, na sebe však musel vzít odpovědnost dospělého muže.
A mělo být hůř. Voldemort, který chtěl Luciuse Malfoye za zpackaný únos Harryho ještě více potrestat, udělil Dracovi úkol tak obtížný, že bylo téměř jisté, že selže – a zaplatí svým životem. Draco měl zabít Albuse Brumbála – jak, to se Voldemort neobtěžoval říci. Draco to měl udělat po svém, a Narcissa se obávala, oprávněně, že její syn byl schválně předurčen k tomu, aby zklamal čaroděje, jenž neměl slitování a nepromíjel sebemenší selhání.
Draco, naštvaný na svět, který vypadal jako by se spiknul proti jeho otci, se rozhodl naplno stát smrtijedem a splnit vražedný úkol, který mu Voldemort zadal. V onom okamžiku, kdy byl ještě pln touhy po pomstě a po návratu svého otce do Voldemortovy přízně, si jen stěží uvědomoval, co se od něho vlastně chce. Jediné, čemu věnoval pozornost, bylo, že Brumbál představoval vše, co jeho otec nesnášel; tak se Dracovi podařilo sama sebe celkem snadno přesvědčit, že i on si myslí, že by byl svět mnohem lepším místem bez Bradavického ředitele, kolem něhož se vždy soustředili Voldemortovi odpůrci.
Zatímco se opájel představou sebe jako skutečného Smrtijeda, vyrazil Draco do Bradavic se žhnoucím pocitem účelnosti. Postupně však, když shledal, že je jeho úkol mnohem těžší než se zdál, a poté, co málem namísto Brumbála zabil dva jiné lidi, začínali Draca zrazovat nervy. Pod tíhou toho, jaké nebezpečí hrozí jemu i jeho rodině, se Draco pomalu začal sesypávat. Představy, které měl Draco o sobě a svém místě ve světe, se rozpadávaly. Celý svůj život vzhlížel k otci, jenž obhajoval násilí a nebál se k němu uchýlit. Draco v sobě ale našel nechuť k vraždě, a tak cítil, že jako syn ostudně zklamává. I tak se ale nedokázal odpoutat od toho, co si umínil; opakovaně třeba odmítl nabízenou pomoc Severuse Snapea, protože se bál, že by mu Snape mohl ukrást jeho “slávu”.
Voldemort i Snape Draca podcenili. Ukázal se být výjimečně dobrým v Nitrobraně (magickém umění odrážet pokusy o čtení myšlenek), což bylo pro tajný úkol, do kterého se pustil, klíčové. Po dvou zhatěných pokusech připravit Brumbála o život, se Dracovi povedlo provést svůj geniální plán, při kterém do Bradavic pronikla celá skupina Smrtijedů, což nakonec mělo ten následek, že byl Brumbál doopravdy zabit – i když ne Dracovou rukou.
I tváří tvář oslabenému a odzbrojenému Brumbálovi Draco shledal, že není schopen mu uštědřit ránu z milosti, protože navzdory svému přesvědčení byl dojat Brumbálovou shovívavostí a soucitem k jeho potenciálnímu vrahovi. Snape následně Draca kryl, když lhal Voldemortovi o tom, jak Draco sklonil svoji hůlku při Snapově příchodu na Astronomickou věž, aby mu dal přednost; zdůraznil Dracovy schopnosti, díky nimž se mu podařilo do školy propašovat Smrtijedy a zahnat Brumbála do kouta, kde ho přenechal jemu, Snapeovi, aby dílo dokončil.
Nedlouho poté byl Lucius Malfoy osvobozen z Azkabanu a rodině Malfoyových bylo dovoleno vrátit se do svého sídla živa. Byla však nyní zcela zdiskreditována. Od snů o tom, jak budou ve Voldemortově novém režimu zastávat ta nejvyšší místa, se dostali až mezi Smrtijedskou spodinu – byli teď považováni za ubožáky a slabochy, kterými Voldemort pohrdal a vysmíval se jim.
Dracova osobnost se pozměnila – ač zůstala plná protikladů – což se projevilo v jeho činech v dalším průběhu války mezi Lordem Voldemortem a těmi, co se ho snažili zastavit. I když se Draco stále nevzdal naděje, že by se mohlo podařit navrátit jeho rodinu do původní vysoké pozice, jeho nepříhodně probuzené svědomí ho donutilo se snažit – i když možná ne z celého srdce, ale přesto nejlépe jak za daných okolností mohl – Harryho uchárnit před Voldemortem, když byl zajat a dovlečen do sídla Malfoyových. Při Bitvě o Bradavice se však znovu pokusil Harryho zajmout a tím zachránit čest svých rodičů i jejich holý život. Zda by dokázal Harryho skutečně předat Voldemortovi je diskutabilní; mám podezření, že stejně jako tomu bylo při jeho pokusu o Brumbálovu vraždu, i teď by Draco shledal, že reálně někoho poslat na smrt je v praxi mnohem těžší, než v teorii.
Draco přežil obléhání Bradavic, protože mu Harry s Ronem zachránili život. Po skončení bitvy se jeho otci podařilo vyhnout vězení, když poskytl důkazy proti svým spolusmrtijedům, což vedlo k uvěznění mnoha Voldemortových následovatelů, kteří utekli do úkrytů.
Události, které doprovázely Dracovo dospívání mu navždy změnily život. Vše, čemu odmala věřil, bylo napadnuto tím nejděsivějším způsobem: prožil hrůzu a zoufalství, viděl své rodiče trpět kvůli jejich přesvědčení, a byl svědkem toho, jak se vše, v co jeho rodina měla víru, rozpadlo na prach. Lidé, které se Draco učil nenávidět, jako Brumbál, mu nabídli pomoc a laskavost, a Harry Potter mu zachránil život. Po událostech druhé kouzelnické války nalezl Lucius Malfoy svého syna oddaného jako vždy, avšak nyní již odmítal následovat staré čistokrevné zásady.
Draco se oženil s mladší sestrou své zmijozelské spolužačky. Astoria Greengrassová prošla podobným procesem (ač méně krutým a děsivým) přechodu od čistokrevného k více tolerantnímu pohledu na svět, což Narcissu a Luciuse poněkud zklamalo. Měli velké naděje v dívku, jejíž rodina patřila do “Posvátných dvaceti osmi”, avšak Astoria odmítla vychovávat jejich vnuka Scorpia ve víře, že mudlové jsou spodina, což plnilo rodinná setkání napětím.
Myšlenky J. K. Rowlingové I
Draco měl mnoho příjmení, než se ustálil na ,Malfoyovi‘. V původních nápadech se v jeho příjmeních střídala bystrost a odvaha (měl se jmenovat Smart, Spinks či Spungen – smart = chytrost). Jeho křestní jméno je odvozeno od souhvězdí Draka (na severu, mezi Malou a Velkou Medvědicí, Lyrou, Cepheem a Herkulem, pozn. překl.) – ale přesto je jádrem jeho hůlky jednorožec.
Poznámky k překladu:
Vyskytují se spekulace, co že to má vlastně Spinks nebo Spungen znamenat. Já osobně zastávám názor, že to bylo odvozeno od anglického „spunk,“ neboli „odvážný.“ Teki se zase na internetu dopátrala informace, že Dracovo nepoužité příjmení pravděpodobně odkazuje na Nancy Spungen, démonickou přítelkyni basáka Sex Pistols (zdroj). Vy si ovšemže můžete utvořit názor vlastní a případně se o něj s námi podělit v komentářích 😉
Myšlenky J. K. Rowlingové II
(přeložila Hesiona)
Na začátku série je Draco téměř v každém ohledu prototypem šikanisty. S neotřesitelnou vírou ve vlastní nadřazenost, kterou načerpal od svých čistokrevných rodičů, nejprve nabídne Harrymu přátelství a má za to, že takovou nabídku Harry nemůže nepřijmout. Jmění jeho rodiny tu stojí v kontrastu proti chudobě Weasleyových; i to je zdrojem Dracovy pýchy, přestože se mohou prokázat stejně čistým původem jako on.
Draca každý hned pozná, protože každý se v životě setkal s někým jako je on. Přesvědčení těchto lidí, že jsou lepší a význačnější než ostatní, může být nesnesitelné, směšné nebo může zastrašovat, záleží na tom, za jakých okolností se s nimi člověk setká. Všechny tyto pocity dokáže Draco při různých příležitostech v Harrym, Ronovi a Hermioně úspěšně vyvolat.
Můj britský vydavatel zapochyboval o tom, že by Draco mohl být tak vynikající v nitrobraně, kterou Harry (při vší jeho schopnosti už ve velmi mladém věku vykouzlit Patrona) nikdy nezvládl. Namítla jsem, že to přece dokonale odpovídá jeho charakteru. Bylo pro něho snadné uzavřít se emocím, oddělit a popřít nejpodstatnější části sebe samého. V závěru Fénixova řádu říká Brumbál Harrymu, že to, že může cítit takovou bolest, je nejzákladnější částí jeho lidskosti. Na Dracovi jsem se pokusila ukázat, že popření bolesti a potlačení vnitřního rozporu může vést pouze k narušení lidské osobnosti. U takového člověka je pak mnohem pravděpodobnější, že bude ubližovat druhým lidem.
Draco si nikdy neuvědomí, že je téměř rok pravým majitelem Bezové hůlky a je dobře, že to neví, nejen proto, že Pán zla je tak znamenitý v nitrozpytu a Draca by v mžiku zabil, kdyby byl jen tušil pravdu, ale také proto, že navzdory svému skrytému svědomí zůstává Draco pod vlivem všech těch pokušení, jež jej naučili obdivovat – násilí a moc nevyjímaje.
Je mi Draca líto, stejně jako lituji Dudleyho. Vyrůstat v takové rodině, ať už u Malfoyových nebo u Dursleyových, musí člověka velmi poznamenat. Jako přímý důsledek scestných zásad své rodiny pak Draco prochází hrozivými zkouškami. Jedno pozitivum se však u Malfoyových najde – navzájem se milují. Draco jedná nejen ze strachu o sebe, ale i ze strachu, aby se něco nestalo rodičům. Narcissa v závěru poslední knihy riskuje všechno, když Voldemortovi zalže a říká, že Harry je mrtvý, jen aby se dostala ke svému synovi.
Kvůli tomu všemu zůstává Draco ve všech sedmi knihách postavou pochybné morálky a já jsem byla často oprávněně zneklidněná tím, kolik dívek se právě do této fiktivní postavy zamilovalo (čímž nechci zlehčovat atraktivitu Toma Feltona, který ve filmech Draca brilantně zahrál, a který je paradoxně jedním z nejmilejších lidí, jež lze potkat). Draco má všechnu tu temnou přitažlivost antihrdiny a dívky mají sklon si takové lidi romantizovat. Zůstala jsem díky tomu v nezáviděníhodné roli toho, kdo zdravým rozumem chladí roztoužené snění čtenářek – řekla jsem jim, a to dost vážně, že Draco pod vším tím pohrdáním a předsudky neukrývá zlaté srdce a ne, on a Harry nebyli předurčeni k tomu, aby se na konci stali nejlepším přáteli.
Představuju si, že Draco vyrostl a vede dál upravenou verzi existence svého otce; bohatý a nezávislý, bez nutnosti pracovat, žije v sídle Malfoyových se svou ženou a synem. V jeho koníčcích odhaluji další důkazy jeho dvojaké povahy. Sbírka artefaktů černé magie připomíná rodinnou historii, i když je uchovává v prosklených skříňkách a nepoužívá je, avšak jeho zvláštní zájem o alchymistické rukopisy, z nichž se nikdy nepokusí znovu vyrobit Kámen mudrců, svědčí o jeho touze po něčem jiném, než je bohatství, možná i po tom, stát se lepším člověkem. Pevně doufám, že bude vychovávat Scorpia tak, aby byl mnohem milejším a tolerantnějším Malfoyem, než jakým byl v jeho věku on sám.
Jádrem Dracovy hůlky je žíně z jednorožce. To je symbolické. Nakonec je přece jen (a teď riskuji, že znovu podnítím nezdravé fantazírování) v Dracově srdci jakési neuhasitelné dobro.
Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce a náhledového obrázku:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/draco-malfoy
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.Betace: Tutanchanup, Teki
74 komentářů k Draco Malfoy
Moc děkuji, Hes. Je to skvělý a dlouhý článek. Překlad ti asi dal zabrat. Já vám nevim, dlouho mi Draco lezl na nervy (a oprávněně, byl to spratek). Jenže pak došlo k tomu incidentu na Astronomické věži, kdy sklopil hůlku a Brumbála nezabil, odmítl identifikovat Harryho, Rona a Hermiona, když je Šedohřbet dotáhl v Relikviích smrti do sídla Malfoyových . . . jasně, hned na to udělá hovadinu, když zaútočí na Harryho v Komnatě nejvyšší potřeby (kterou Crabe, ten idiot, podpálí a nenávratně zničí). ¨
Já striktně odděluji Draca v knize a Draca ve filmu. Protože co si budeme holky nalhávat, Tom Felton je ve filmech k sežrání a toho spratka prostě hraje s grácií 😀 V knize je to, jak už to tak bývá, mnohem komplikovanější charakter. Osobně věřím, že všichni Malfoyovi dostali rozum, alespoň v rámci možností. Že pár důležitých věcí pochopili, ale že se zase až tak moc nezměnili. Myslím, že trošku zmoudřeli, ale přeci je, ta jejich nadřazenost, prominentnost a samolibost je hluboce zakořeněná.
A koneckonců, Dudley přeci taky pochopil, že Harry mu zachránil rodinu, a nakonec se zachoval tak, jak jsem to nečekala, slušně. A Petunie . . . no ta mě zklamala. Právě od ní jsem totiž čekala, že se nakonec neovládne a aspoň se s Harrym rozloučí. Dudley v posledních chvílích prokázala víc slušnosti a rodinné pospolitosti, než Petunie a Vernon dohromady.
-
právě od Pentunie jsem čekal nějaké usmíření s Harrym a když se nic takového nestalo asi na 10min. jsem knihu odložil (to je u mě jako kdybych knížku odložil na měsíc)~8-)
Díky za krásný článek! Na Draca jsem se těšila 🙂 Ještě tak dozvědět se něco o jeho manželce… Určitě musí být čistokrevná čarodějka a patrně i z jiné školy, jiné země. Se svými vysokými nároky by si asi v Bradavicích nevybral. Ačkoliv když se spokojil s Pansy… 🙂
-
Opět z jednoho portálu, četla jsem to už na vícero místech, ale opět 100% pravdivost aručit nemohu:
Astorie Greengrassová – Malfoyová je manželka Draca Malfoye a matka jejich syna Scorpiuse. Chodila do Zmijozelu a je mladší než Draco, protože je mladší sestrou Dracovy spolužačky Daphne Greengrassové.
Viděli jste už nový trailer na Zvířata? Co si o tom myslíte? Podle mě je lepší než ten první a už se na film začínám i těšit 🙂 😀
-
Hi, omlouvám se, měla jsem za to, že jsem v Návštěvní knize. .. -(
-
Jojo, vypadá mnohem zajímavěji než ten první, už se těšíííím 🙂 A na tom Wiki, viděli jste tu filmovou scénku loučení Dursleyových s Harrym, kterou nakonec nedali do filmu? Je taková zvláští
-
Ano, viděla. Zvláštní. Viděl si jenom tu s Dudleym nebo i tu s Petunií?
-
Ona je i s Petunií? Tak to my pošli odkaz 🙂 Jinak taky jsem viděl dlouhé video z HP7 jak se to natáčelo, a je to fakt merlinovský 🙂 Nevím, jestli jste to viděli, ale JKR v HP4 uvažovala o zabití Rona. Naštěstí to neuskutečnila, uff 😀
-
Tady to je: https://youtu.be/MaFkDsD4cYQ
Doufám, že je to správně. Akorát je to v Aj, tak snad to nevadí…
-
-
-
Já taky ~8-)
-
Jejda, tady to nějak blbne. Vypla se mi odpověď na komentář. .. Dneska už toho radši nechám 🙂
Nepřišel Harry o hadí jazyk už když ho Voldemort “zabil”? Což znamená ještě před zničením posledního viteálu…
Díky za nový kus překladu! Krásné jako vždycky 🙂
Děkuji za překlad! Ještě víc mě přesvědčil o tom, že je Draco poměrně dost složitá postava 😉
Dlouhé, to je fajn 🙂 Dobré, fakt dobré
Paráda!!! No vážně, takové množství informací, to je skvělé. A je fajn, že jsme se konečně dověděli, že Draco skutečně prošel duševní změnou a že se oženil s normální verzí čistokrevných 😀 Je škoda, že spousta věcí není v knihách, mě by se rozšířené verze knih líbily, jako DVD a rozšířená verze DVD 😀
Paradoxně ke komentáři JKR ohledně vztahu Harryho a Draca informace z tohoto článku hodlám použít při psaní Drarry fanfikce. 😀
Děkuji za skvělý překlad! 🙂
Draco je podle mě nejlepší. 💛💛👊👊
Já osobně si myslím, že Draco je hodně dobře udělaná postava a hrozně mě vytáčí když ho někdo zesměšňuje, to ale neznamená, že si o něm myslím samé dobré věci. Podle mě je jednoduše někde na středu mezi dobrem a zlem, taková mrcha se svědomím. 😀
To je skvělý!!!!
Malfoyovy jsem měl docela rád dokud v podstatě nezradili Pána Zla (to sem je začal nenávidět).
Je to úžasný! Jo mimochodem, vím že moje jméno mluví za vše, ale mělo by to být spíš ILoveTomFelton, ale je to moc dlouhé a ILoveDraco zní líp XD! jo a je pravda že Tom Felton je strašně milej člověk, alespoň co jsem o něm zjistila o to víc je úžasný, že tak dobře hraje padoucha…
-
Já Toma Feltona miluju!!!!! Je tak…….😍
-
Já Toma Feltona miluju!!!!! Je tak…….😍😍
pro mě je jinak nejlépe psaná postava Snape a kdybych se do někoho měla zamilovat tak nevím… asi Ron nebo Lupin, ale nijak zvlášť…
To žeru!!!!!😀 Já si nemůžu pomoct ale já Draca Malfoye prostě myluju i když je to záporák.😍😍😍
Moc hezké 🙂 Já se tedy myslel, že nakonec Draco nebude jako jeho otec… snad ten Scorpius 😀 Hrozný jméno. Ale do jejich linie to zapadá (Lucius, Draco, Scorpius…) 🙂
Všimli jste si, jak se elegantně vyhnula faktu, že většina Dracových fanynek je ve skutečnosti toho názoru, že byli předurčeni k tomu, aby spolu žili šťastně až do smrti?
Hah, dobrý postřeh, Ridie.
😀 To vážně, Ridi? 😀
Jestli se ptáš na můj osobní názor, tak ne, nepatřím mezi tento dav, ale pokud nevěříš mému tvrzení, stačí si vygooglit Drarry (pokud se pamatuju). Té fanfikce a fanartů je nepřeberně. Pokud si vzpomínám dobře na jeden rozhovor s Tomem, tento (http://thegreatgeekmanual.com/images/graphical-gags/june/harry-potter-and-draco-malfoy.jpg) fanart měl na tapetě mobilu jeho bratr (tuším??) a předhazoval to Tomovi kudy chodil 😀
😀 Tak tahle Darry teorie šla mimo mě, ale díky za novinku, určitě to nějaký čas nedostanu z hlavy 😀 A vážně se nedivím, že si z Toma dělal jeho brácha legraci, doslova to k tomu svádí, asi bych taky neodolala 😀
Tom dokonce jednou přidal na svůj instagram nějaký takovýhle vtip s komentářem: We are finally together 😀 (nebo něco takového :D)