Stínové příběhy

“Stínové příběhy” je mé čistě osobní označení a nemá nic společného s temnotou ani strašidly.

Za sedmnáct let, během nichž jsem vymýšlela a psala sedm knih o Harrym Potterovi (nemluvě o Famfrpálu v průběhu věků, Bajkách Barda Beedleho a knize Fantastická zvířeta a kde je najít), jsem vytvořila spoustu informací o kouzelném světě, které se v knihách nikdy neobjevily. Bavilo mě všechny ty věci vědět (což bylo štěstí, když uvážíme, že jsem svou představivost nemohla v jejich chrlení zastavit) a často, když jsem potřebovala nějaký jednorázový detail, měla jsem ho díky podkladu, který jsem příběhu rozvinula, hned po ruce.

Přistihla jsem se také, jak vymýšlím nadbytečné příběhové linie podružným (nebo ještě méně důležitým) postavám. Ještě více bylo námětů, které jsem vypracovala pro důležitější postavy, a které musely být obětovány pro hlavní příběh. Všemu takovému jsem v duchu začala říkat “stínové příběhy”, můj osobní výraz pro všechno nevyřčené, které mi nakonec přišlo stejně tak opravdové jako “finální výběr”. Když jsem se několikrát dala do řeči se čtenáři a zmínila část stínových příběhů, přeběhl jim po tvářích konsternovaný výraz, jakoby na zlomek vteřiny zapochybovali, jestli v nějaké knize omylem nepřeskočili dvacet stránek. Omlouvám se všem, které jsem tím mohla zaskočit. Problém je, doslova, v mé hlavě.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/ghost-plots
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.