Profesorka McGonagallová

 

Narozeniny	4. října
Hůlka	Jedle a blána z dračího srdce, 9,5 palce, neohebná
Bradavická kolej	Nebelvír
Zvláštní schopnosti	Zvěromág (výrazně označená, stříbrně mourovatá kočka)
Původ	Otec mudla, matka čarodějka
Rodina	Manžel Elphistone Urquart (zesnulý), žádné děti
Zájmy	Šití, opravování článků v Moderním přeměňování, sledování famfrpálu (fandí Monstroseským strakám)

 

Dětství

Minerva McGonagallová byla prvním dítětem a jedinou dcerou skotského presbytariánského kněze a čarodějky, která vystudovala školu v Bradavicích. Vyrůstala ve Skotské vysočině na počátku dvacátého století, a jen pozvolna si začínala uvědomovat, že je něco divného jak na jejích vlastních schopnostech, tak na manželství jejích rodičů.

Minervin otec, reverend Robert McGonagall, byl kdysi uchvácen rozvernou Isobel Rossovou, která žila ve stejné vesnici jako on. Stejně jako všichni sousedé, i Robert věřil, že Isobel navštěvuje výběrovou dívčí internátní školu v Anglii. Ve skutečnosti však Isobel mizela na dlouhé měsíce úplně jinam- do Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Vědoma si toho, jak nevlídně by její rodiče (čarodějka a kouzelník) nahlíželi na styky se seriózním mladým mudlou, držela Isobel jejich vzkvétající vztah v tajnosti. Když jí bylo osmnáct, do Roberta se zamilovala. Bohužel nenašla odvahu mu povědět, co je doopravdy zač.

K běsnění obou rodičovských párů spolu dvojice utekla. Když se teď Isobel svým rodičům tolik odcizila, nedokázala k tomu všemu ještě zničit blaženost líbánek tím, že by svému bezhlavě milujícímu novomanželovi pověděla, že byla nejlepší ze třídy v kouzelných formulích, nebo že zastávala funkci kapitánky školního famfrpálového mužstva. Isobel a Robert se přestěhovali do fary na kraji města Caithness, kde krásná Isobel překvapivě prokázala nadání vytěžit z ubohého farářova konta, co se dalo.

Narození prvního dítěte, Minervy, přineslo mladému páru radost i krizi. Protože Isobel scházela její rodina i kouzelnické společenství, kterých se pro svou lásku vzdala, trvala na tom, aby novorozená dcera dostala jméno po babičce, mimořádně talentované čarodějce. Společnosti, ve které žila, zvedalo tohle cizokrajné jméno obočí, a reverend Robert McGonagall zjistil, že objasnit Isobelin výběr jména jeho farníkům je vskutku těžké. Mimoto ho zneklidňovala manželčina náladovost. Kamarádi ho ujišťovali, že ženy bývají po narození dítěte citově rozladěné, a že brzy bude Isobel zase jako dřív.

Isobel se však stále víc uzavírala do sebe a často se s Minervou celé dny schovávala v ústraní. Později Isobel dceři prozradila, že už od prvních okamžiků svého života prokazovala malé, ale nezpochybnitelné známky magických schopností. Občas se hračky, které původně ležely na horních policích, našly v její postýlce. Také se zdálo, že domácí kočka poslouchá její příkazy ještě dřív, než se naučila mluvit. Otcovy dudy se někdy samy rozezněly v jednom ze vzdálených pokojů, což byl fenomén, který malé Minervě pokaždé vykouzlil spokojený úsměv.

Isobel byla drásána volbou mezi pýchou a strachem. Věděla, že musí Robertovi přiznat pravdu dřív, než se stane svědkem něčeho, co ho na ni upozorní samo. Až jednou, v odpověď na Robertovo starostlivé vyptávání, Isobel propukla v pláč, vytáhla hůlku ze zamčené skříňky pod postelí a ukázala mu, kdo doopravdy je.

Ačkoli byla Minerva moc malá na to, aby si tu noc pamatovala, její následky jí přinesly hořké poznání všech potíží spjatých s vyrůstáním kouzelníka v mudlovském světě. Láska Roberta McGonagalla se nijak nezmenšila, když zjistil, že je jeho žena čarodějka, přesto byl však hluboce šokován Isobeliným odhalením i faktem, že před ním něco tajila po tak dlouhou dobu. A co víc, on, který se vždy chlubil pověstí poctivého a čestného člověka, byl nyní uvržen do života v utajení, což se naprosto lišilo od jeho přirozenosti. Isobel mu uprostřed svého vzlykání vysvětlila, že je (stejně jako jejich dcera) zavázána Mezinárodním zákonem o utajování, a obě teď musí buď tajit, čím skutečně jsou, nebo čelit zlosti ministerstva kouzel. Robert také blednul strachy při myšlence, jak místní – povětšinou vychováni v upjatosti, konzervativnosti a konvencích – přijmou, že jejich kněz má za ženu čarodějku.

Láska mezi Minervinými rodiči přetrvala, důvěra se však vytratila, a Minerva, jako chytré a všímavé dítě, to s lítostí pozorovala. McGonagallovým se narodily ještě dvě další děti, dva chlapci, a oba v pravý čas projevily kouzelnické schopnosti. Minerva pomohla své matce vysvětlit Malcolmovi a Robertu Juniorovi, že se s magií nesmí tak předvádět, a vypomáhala jí, když bylo potřeba před otcem zastřít nějakou nehodu nebo nesnáz, kterou svými kouzly občas způsobili.

Minerva měla ke svému mudlovskému otci velmi blízko a povahou se mu podobala víc něž matce. S bolestí se dívala, jak velký boj svádí s podivnou situací v rodině. Chápala také, kolik úsilí stálo její matku, aby zapadla do kompletně mudlovské vesnice, a jak moc jí chybělo být mezi svými, mít svobodu a uplatňovat své značně velké nadání. Minerva nikdy nezapomněla, jak moc její matka plakala, když jí v den jedenáctých narozenin přišel dopis s oznámením o přijetí na Školu čar a kouzel v Bradavicích; věděla, že Isobel vzlykala nejen proto, jak byla na dceru hrdá, ale i proto, že na ni žárlila.

Školní léta

Bradavice byly pro Minervu McGonagallovou místem, kde se mohla uvolnit a cítit šťastně a svobodně, jak už to bývá u mladých kouzelníků a čarodějek pocházejících z rodin, jež zápolí se svou odlišností, kterou jim magie způsobila.

Minerva na sebe přitáhla neobyčejnou pozornost už první večer v Bradavicích, kdy se předvedla jako zapeklitec. Po pěti a půl minutě ji Moudrý klobouk, který váhal mezi Havraspárem a Nebelvírem, konečně zařadil do druhé zmíněné koleje. (Tahle okolnost se později stala předmětem jemného vtipkování mezi Minervou a jejím kolegou Filiusem Kratiknotem. V jeho případě si Moudrý klobouk vytrpěl totéž těžké rozhodování, nakonec však došel k opačnému závěru. Oba ředitelé kolejí se bavili představou, že nebýt těch rozhodujících okamžiků v mládí, mohli teď mít prohozená svá pracovní místa.)

Minerva prokázala neobyčejný talent na přeměňování a brzy se z ní vyklubal nejlepší student z ročníku. Jak ubíhal čas a Minervě se ve škole dařilo čím dál víc, bylo stále jasnější, že zdědila jak talent po matce, tak otcův skálopevný smysl pro morálku. Ve stejnou dobu jako Minerva studovala v Bradavicích také Pomona Prýtová, pozdější ředitelka Mrzimorské koleje, a z obou žen se staly skvělé přítelkyně, což jim vydrželo i v pozdějších letech.

Do konce svého studia v Bradavicích dosáhla Minerva McGonagallová úchvatného množství úspěchů: nejvyššího hodnocení v NKÚ a OVCích, funkce prefektky, později primusky, a držitelka ceny Nejslibnějšího nováčka udělené magazínem Moderní přeměňování. Pod vedením svého inspirativního učitele přeměňování, Albuse Brumbála, se dokázala stát zvěromágem. Její zvířecí podoba (mourovatá kočka se skvrnami ve tvaru hranatých brýlí kolem očí) byla řádně zaznamenána v Registru zvěromágů na Ministerstvu kouzel. Minerva byla také, stejně jako její matka, nadaným famfrpálovým hráčem, ačkoli jí po sobě jeden ohavný pád v sedmém ročníku (faul během zápasu Nebelvíru proti Zmijozelu, který měl rozhodnout o vítězi poháru) zanechal silný otřes, pár zlomených žeber a doživotní touhu vidět Zmijozelské rozmáznuté na hřišti. Přestože se famfrpálové kariéry vzdala, když opouštěla Bradavice, projevovala později přirozeně soutěživá profesorka McGonagallová vášnivý zájem o úspěchy svého kolejního týmu a získala vytříbený smysl pro rozpoznání famfrpálového talentu.

Zlomené srdce

Po ukončení studia v Bradavicích se Minerva vrátila do fary, aby si užila poslední léto s rodinou. Dostala totiž nabídku na pracovní místo na Ministerstvu kouzel (Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů) a měla se stěhovat do Londýna. Tyhle měsíce se ukázaly být jednou z nejtěžších zkoušek Minervina života. Dokázala totiž, že je skutečnou dcerou své matky, když se až po uši zamilovala do mudlovského chlapce.

Bylo to poprvé a naposled v Minervině životě, kdy se dalo říct, že ztratila hlavu. Dougal McGregor byl pohledný, chytrý a vtipný syn místního farmáře. Minerva sice nebyla tak krásná jako Isobel, zato byla inteligentní a zábavná. Dougal a Minerva měli stejný smysl pro humor, prudce se hádávali a tušili jeden v druhém tajemnou hloubku. Dřív, než si to kterýkoli z nich uvědomil, klečel Dougal na jednom koleni na zoraném poli žádaje o ruku a Minerva souhlasila.

Vydala se domů a chtěla o svém zasnoubení povědět rodičům, jenže zjistila, že toho není schopná. Celou noc byla vzhůru, ležela v posteli a přemítala o své budoucnosti. Dougal neměl o tom, co je Minerva doopravdy zač, ponětí o nic větší, než její otec o Isobel, než byli svoji. Minerva měla svědectví z první ruky o tom druhu manželství, který by s Dougalem měli. Byl by to konec všech jejích ambicí, znamenalo by to zamknout svoji hůlku a učit děti lhát, snad dokonce i vlastnímu otci. Nenamlouvala si, že by s ní Dougal McGregor odjel do Londýna, kde by každý den pracovala na Ministerstvu. Těšil se, až zdědí otcovu farmu.

Brzy ráno vyklouzla Minerva z domu rodičů a vydala se za Dougalem, aby mu řekla, že se rozhodla jinak a nemůže si ho vzít. Byla si vědoma, že kdyby porušila Mezinárodní zákon o utajování, přišla by o práci, pro kterou se Dougala vzdávala, a tak mu nedokázala pořádně vysvětlit, proč rozhodnutí změnila.

Působení na ministerstvu

I když byl vztah Minervy McGonagallové k Ministerstvu kouzel nepochybně ovlivněn skutečností, že nedávno protrpěla emoční krizi, i beztak svůj nový domov a práci moc ráda neměla. Někteří její spolupracovníci měli zakořeněné protimudlovské názory, které hluboce odsuzovala, čemuž se nešlo divit, vhledem k tomu, jak zbožňovala svého mudlovského otce, a jak (stále) milovala Dougala McGregora. Přestože se stala nejschopnějším a nejnadanějším zaměstnancem a její o hodně starší šéf byl do ní blázen, byla Minerva v Londýně nešťastná a zjistila, že se jí stýská po Skotsku. Nakonec jí po dvou letech práce na ministerstvu bylo nabídnuto povýšení na prestižní pozici a Minerva zjistila, že o ni vůbec nestojí. Poslala sovu do Bradavic s otázkou, zda by mohla být přijata na post učitele. Sova se vrátila do několika hodin a přinesla jí nabídku na práci na katedře přeměňování, pod ředitelem katedry, Albusem Brumbálem.

Přátelství s Albusem Brumbálem

Škola uvítala návrat Minervy McGonagallové s nadšením. Minerva se pustila do práce a dokázala, že umí být přísnou, ale inspirativní učitelkou. I když nechávala dopisy od Dougala McGregora zamčené ve skříňce pod postelí, bylo to (jak sama sobě tvrdila) lepší, než kdyby tam měla zamčenou hůlku. Nicméně i tak to pro ni byl šok, když se od zapomnětlivé Isobel (uprostřed upovídaného dopisu plného místních novinek) dozvěděla, že si Dougal vzal dceru jakéhosi farmáře.

Toho večera našel Albus Brumbál uplakanou Minervu v její třídě. Vypověděla mu celý svůj příběh. Albus Brumbál jí nabídl útěchu i moudrost a pověděl jí něco ze své vlastní rodinné historie, o které předtím nevěděla. Té noci si dva velice uzavření a rezervovaní lidé navzájem svěřili mnoho důvěrností, které položily základ trvalému oboustrannému respektu a přátelství.

Manželství

Během prvních let v Bradavicích Minerva McGonagallová stále udržovala přátelské vztahy se svým bývalým šéfem z ministerstva Elphistonem Urquartem. Přijel ji navštívit, když byl na dovolené ve Skotsku, a k jejímu obrovskému překvapení a rozpakům ji požádal o ruku v čajovně madam Pacinkové. Minerva, pořád zamilovaná do Dougala McGregora, jeho nabídku odmítla.

Elphistone ji však nikdy nepřestal milovat, ani jí čas od času nabízet manželství, přestože mu pokaždé řekla ne. Až smrt Dougala McGregora, jakkoli to byla událost traumatická, se zdála být pro Minervu osvobozením. Krátce po Voldemortově prvním pádu ji Elphistone, teď už bělovlasý, požádal o ruku znovu během letní procházky kolem jezera na Bradavických pozemcích. Tentokrát Minerva souhlasila. Elphistone, nyní v penzi, byl radostí bez sebe a zakoupil pro sebe a svou manželku malou chatku v Prasinkách, odkud se mohla Minerva každý den snadno dopravit do práce.

Protože byla několika generacím studentů známá jako “profesorka McGonagallová”, oznámila Minerva – odjakživa tak trochu feministka – , že si v manželství ponechá svoje vlastní jméno. Tradicionalisté si jen odfrkli – proč Minerva odmítá přijmout čistorkevné jméno a nechává si příjmení svého mudlovského otce?

Jejich manželství (krátké až tragicky, třebaže mu to bylo souzeno) bylo jedno z těch šťastných. Neměli sice vlastní děti, Minervini synovci a neteře (děti jejích bratrů Malcolma a Roberta) však byli u nich doma častými návštěvníky. Ty časy byly pro Minervu obdobím velkého naplnění.

Elphistonova smrt, způsobená nehodou s jedovatou úponicí tři roky po svatbě, přinesla obrovský zármutek všem, kteří pár znali. Minerva nedokázala zůstávat sama v jejich chatce a po Elphistonově pohřbu si sbalila svoje věci a vrátila se do svého, kamenem spoře dlážděného, pokoje v Bradavickém hradu, přístupného skrytými dveřmi ve zdi její pracovny v prvním patře. Jako statečný a zodpovědný člověk, kterým vždycky byla, opřela všechnu svou energii do práce a málo lidí – snad kromě Albuse Brumbála – si kdy uvědomilo, jak moc v životě trpěla.

Myšlenky J. K. Rowlingové

Minerva byla římská bohyně bojovníků a moudrosti a William McGonagall je pro změnu oslavován jako nejhorší básník v dějinách Británie. Viděla jsem cosi neodolatelného jak na jeho jméně, tak myšlence, že by tak obdivuhodná žena mohla být vzdáleně příbuzná komickým McGonagallem.

Malý vzorek básníkova díla vám dá ochutnat něco z nezamýšlené komediálnosti jeho tvorby. Následující úryvek je částí básně, která upomíná na železniční katastrofu z viktoriánské doby:

Beautiful Railway Bridge of the Silv’ry Tay*!
Alas! I am very sorry to say
That ninety lives have been taken away
On the last Sabbath day** of 1879,
Which will be remember’d for a very long time.

Poznámka od Teki: Básničku jsem si přeložit opravdu netroufala. Pravděpodobně by se to nerýmovalo a znělo ještě přihloupleji než teď. Myslím, že to ale vůbec nevadí, angličtina v ní není nijak složitá a aspoň si vychutnáte originál.

*) míněn Tay Bridge, most přes nejdelší řeku skotska

**) Sabbath day, česky šabat (sabat, šábes) je pro židy něco jako naše neděle. McGonagall píše o posledním šabatu v roce 1879, což byl 28. prosinec, den, kdy se most zřítil.

 

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce a náhledového obrázku:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/professor-mcgonagall
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.