Duchové

Ve světě Harryho Pottera se pod pojmem duch rozumí průhledný trojrozměrný otisk zesnulé čarodějky nebo kouzelníka, který stále existuje ve světě smrtelníků. Mudlové se jako duchové vrátit nemohou a ty rozumnější čarodějky a kouzelníci si tuto možnost nezvolí. Většinou jsou to lidé s „nedořešenými záležitostmi“, ať už v podobě strachu, viny, nebo vyložené vázanosti na materiální svět, kdo se odmítne posunout do další dimenze.

Protože se rozhodli pro ubohou napodobeninu života, jsou duchové omezeni ve svých prožitcích a schopnostech cítit. Nezbylo jim žádné fyzické potěšení a jejich vědomosti a náhled na život zůstávají na stejné úrovni, jaké dosáhly zaživa, takže v nich staré zášti (například k tomu, že nemají hlavu zcela useknutou) nepřestávají hlodat po celá staletí. Z tohoto důvodu nebývají duchové obecně příliš dobrou společností. Své okolí většinou zklamou obzvláště v jednom ohledu, který mnohé fascinuje: duchové nedokáží moc rozumně odpovědět na otázku, jaké to je zemřít, jelikož si místo toho vybrali jen ochuzenou verzi života.

Zdroj obrázku

Duchové mohou procházet pevnými předměty, aniž by poškodili sebe nebo hmotu, umí však rozvířit vodu, vzduch i oheň. V bezprostřední blízkosti ducha prudce klesá teplota a pokud se jich na jednom místě shromáždí víc, efekt ještě zesílí. Jejich přítomnost může také zbarvit plameny do modra. Pokud by duch z části nebo celý prošel skrz živou bytost, zmocní se dotyčného mrazivý pocit, jako by se náhle ponořil do ledové vody.

Čarodějky a kouzelníci jsou mnohem vnímavější k tomu, čemu mudlové říkají paranormální jevy, a jednoduše duchy uvidí (a uslyší) tam, kde mudla může jenom cítit, že místo obydlené duchy je studené nebo „strašidelné“. Mudlové, kteří zarytě tvrdí, že vidí ducha naprosto jasně a ostře, jsou buď za a) lháři nebo za b) kouzelníci, kteří se předvádějí – a nápadně tak porušují Mezinárodní zákon o utajování.

Originální text od J.K. Rowlingové.
Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/ghosts
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Tutanchanup