Ministři kouzel

Ministerstvo kouzel bylo oficiálně založeno roku 1707 jmenováním Ulicka Gampa¹ jakožto prvního muže, který se mohl honosit titulem „ministr kouzel“. Ministři jsou voleni demokraticky, ačkoliv v dobách krize byl tento post i jednoduše nabídnut vhodné osobě bez předchozího veřejného hlasování (Albusi Brumbálovi byla taková nabídka učiněna, avšak on ji vždy odmítl). Funkční období ministra kouzel je neomezené, je však povinován vyhlásit pravidelné volby minimálně každých 7 let. Ministři kouzel ve své funkci zpravidla vydrží déle než ministři mudlovští. Obecně to lze připisovat tomu, že i přes různé skřípání zuby a nadávání mají velkou podporu kouzelnické veřejnosti, což se u mudlů jen tak nevidí. Možná je to díky tomu, že kouzelníci mají pocit, že pokud to bude vypadat, že si nedokáží věci uhlídat sami, budou se jim do toho mudlové snažit zasáhnout.

Mudlovský státní předseda nemá na jmenování ministra kouzel pražádný vliv, neboť tato volba náleží čistě kouzelnické společnosti. Ministr kouzel pak má na starost vše, co se týká britské kouzelnické komunity a má také pravomoc nad svým ministerstvem. Pokud se za mimořádných okolnosti potřebuje ministr kouzel spojit s mudlovským předsedou, je jeho návštěva ohlášena portrétem Ulicka Gampa (prvního ministra kouzel), který visí v ministerské kanceláři v čísle 10 na Downing Street.

Ještě žádný mudlovský předseda nevkročil na Ministerstvo kouzel, a to z důvodů, které asi nejstručněji popsal bývalý ministr Dugald McPhail (ve funkci v letech 1858-1865): „šak ta jejich pidi kebulka by to ‘stě měa problém pobrat.“

Ministr: Ulick Gamp
Funční období: 1707 – 1718
Na Ulicka Gampa, předtím předsedu Starostolce, padl obtížný úkol dostat pod kontrolu rozdrobenou a vyděšenou kouzelnickou komunitu, vyrovnávající se s uvalením Mezinárodního zákonu o utajování. Jeho největší zásluhou bylo založení Oddělení pro uplatňování kouzelnických zákonů.

Damoklés Rowle
1718 – 1726
Rowle byl zvolen díky své politické kampani, jejíž heslem bylo „Tvrdě na mudly“. Na nátlak Mezinárodního sdružení kouzelníků byl nakonec donucen vzdát se funkce.

Perseus Parkinson
1726 – 1733
Pokusil se prosadit zákon, jenž by zakazoval uzavírat sňatky s mudly, čímž se ovšem minul s naladěním kouzelnické společnosti té doby, neboť kouzelnictvo již tehdy bylo anti-mudlovskými směry značně unaveno a přálo si klid a mír. Zbavili se ho při nejbližších volbách.

Eldritch Diggory
1733 – 1747
Byl oblíbeným ministrem, který poprvé zavedl nábor bystrozorů. Zemřel ve funkci (na dračí spalničky).

Albert Boot
1747 – 1752
Byl sympatický, ale neohrabaný. Rezignoval na funkci poté, co se mu nepodařilo zvládnout vzpouru skřetů.

Bazálek* Flack
1752 – 1752
Ministr, jenž byl ve funkci nejkratší období vůbec. Vydržel pouhé dva měsíce – rezignoval poté, co se skřetové spojili s vlkodlaky.

Héfaistos Nabodávač*
1752 – 1770
Nabodávač byl jeden z prvních bystrozorů. Úspěšně se vypořádal s mnoha revoltami kouzelných stvoření, i když mnoho historiků se domnívá, že jeho odmítnutí zvážit rehabilitační program pro vlkodlaky jednoznačně vedlo k více útokům. Obnovil a posílil Azkabanské vězení.

Maximilian Zmáčklý*
1770 – 1781
Jakožto otec 9 dětí se Zmáčklý jevil jako charismatický vůdce, jenž vyhnal několik extrémistických čistokrevných skupin, plánujících útok na mudly. Jeho náhlý a mysteriózní skon ve funkci je předmětem mnoha knih a konspiračních teorií.

Porteus Knatchbull
1781 – 1789
V roce 1782 pro něho nechal tajně poslat mudlovský ministerský předseda Lord North, aby vyzvěděl, zda by nemohl něco udělat postupující duševní chorobou krále Jiřího III. Na věřejnost však pronikla zkazka, že Lord North věří na čaroděje, a on byl o něco později nucen rezignovat po návrhu na vyslovení nedůvěry.

Úlis Osbert*
1789 – 1798
Všeobecně na něho bylo pohlíženo jako na někoho, kdo se až příliš nechává ovlivňovat bohatými a vlivnými čistokrevnými.

Artemisia Lufkinová
1798 – 1811
Stala se vůbec první ministryní kouzel. Založila Odbor pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci a usilovně lobovala za to, aby se v době její vlády pořádalo Mezinárodní mistrovství světa ve famfrpálu právě na britské půdě. S úspěchem, nutno dodat.

Grogan Pahýl*
1811 – 1819
Mezi lidmi se stal velmi oblíbeným ministrem kouzel. Byl také vášnivým fanouškem famrfpálu (fandil Tutshillským tornádům) a dal vzniknout Odboru kouzelných her a sportů. Podařilo se mu také poradit si se zákony týkající se kouzelných bytostí, které byly po dlouhou dobu přemětem sváru.

Josefína Flintová
1819 – 1827
Během funkce se u ní projevil nezdravý sklon k anti-mudovským názorům. Nesnášela novou mudlovskou technologii, jakou byl například telegraf, o kterém tvrdila, že narušoval správné fungování hůlek.

Ottalína Gambolová
1827 – 1825
Zastávala mnohem otevřenější postoj než její předchůdkyně. Gambolová vytvořila speciální výbor, který se zabýval výzkumem mudlovského intelektu, jenž se v tomto období britského impéria ukázal být mnohem větším, než byla většina kouzelníků ochotna připustit.

Radolphus Lestrange
1835 – 1841
Byl zpátečnickým ministrem, který se pokusil zrušit Oddělení záhad – to ho však zcela ignorovalo. Nakonec se vzdal funkce z důvodu podlomeného zdraví, všeobecně však kolovaly řeči, že se ve skutečnosti nedokázal vyrovnat s napětím v povolání.

Hortenzie Milliphuttová
1841 – 1849
Zavedla více zákonů, než kterýkoliv předchozí ministr; mnoho z nich bylo užitečných, avšak některé byly poněkud zbytečné až únavné (například zákon ohledně zašpičatělosti klobouků apod.), což nejspíš zapříčinilo její politický úpadek.

Evangelina Orpingtonová
1849 – 1855
Byla důvěrnou přítelkyní královny Viktorie (která však nikdy nepřišla na to, že je Evangelina čarodějkou, natož pak ministryní kouzel). Panuje silné podezření, že Orpingtonová magicky (a nelegálně) zasahovala do Krymské války.

Priscilla Dupontová
1855 – 1858
Z neznámých důvodů pojala krajní averzi k mudlovskému premiérovi Lordu Palmerstonovi, což nakonec došlo tak daleko, že to začalo působit potíže (když se mu na příklad v kapse jeho kabátu začaly mince proměňovat na pulce) a Dupontová byla donucena podat demisi. Je ironické, že Palmerston byl mudly přinucen k abdikaci jen o dva dny později.

Dugald McPhail
1858 – 1865
Byl volbou najisto. Zatímco se mudlovská vláda potýkala se výraznými společenskými nepokoji, Ministerstvo kouzel zažívalo období nebývalého (a vítaného) klidu.

Faris „Výpustka“ Spavin
1865 – 1903
Spavin byl nejdéle sloužícím ministrem kouzel – a také nejukecanějším. Přežil „pokus o atentát na svou osobu“, (kopnutím) spáchaným kentraurem, jenž bytostně nesnášel pointu Spavinova neslavně proslulého vtipu o tom „jak takhle přijdou kentaur, duch a trpaslík do baru…“. Dostavil se na pohřeb královny Viktorie oblečen ve frčkách a admirálské čepici, po čemž mu Starostolec jemně naznačil, že je čas ustoupit do pozadí (Spavinovi bylo v době, kdy opustil funkci, celých 147 let).

Venusia Cvrčková*
1903 – 1912
Stala se v pořadí druhým bystrozorem v postu ministra kouzel. Projevila se jako sympatická a zároveň spolehlivá osoba. Zahynula v děsivé nehodě při zahradničení (spojené s mandragorou).

Archer Evermonde
1912 – 1923
Byl ministrem kouzel během mudlovské I. světové války. Vydal nouzová zákonná opatření, která zakazovala čarodějkám a kouzelníkům do tohoto konfliktu jakkoliv zasahovat, neboť zde hrozilo vážné porušení Mezinárodní zákonu o utajování. Tisíce ho však neuposlechly a pomáhaly mudlům, kde se dalo.

Lorcan McLaird
1923 – 1925
Přestože byl velmi nadaným kouzelníkem, nebyl úplně vhodným politikem. McLaird byl totiž neobyčejně uzavřený člověk, jenž upřednostňoval komunikaci se svým okolím výhradně jednoslabičnými slovy a pomocí různobarevných obláčků dýmu, které vypouštěl z konce své hůlky. Nakonec byl donucen odstoupit svým okolím, které mělo jeho výstředností již plné zuby.

Hektor Fawley
1925 – 1939
Nepochybně byl zvolen proto, že byl naprostým opakem McLairda. Fawley byl sice okázalý a energický, avšak nevzal dostatečně vážně v úvahu hrozbu, jakou pro kouzelnický svět představoval Gellert Grindelwald. Zaplatil za to svým místem.

Leonard Spencer-Moon
1939 – 1948
Na schopného ministra se vypracoval z roznašeče čaje v Oboru kouzelnických nehod a katastrof. Přestál dlouhé období mezinárodních konfliktů na straně mudlovské i kouzelnické. Úspěšně spolupracoval s Winstonem Churchillem.

Wilhelmína Tuftová
1948 – 1959
Tato veselá čarodějka předsedala období vítaného klidu a prosperity. Zemřela ve funkci po té, co až příliš pozdě zjistila, že je alergická na karamelky s příchutí hořečníku.

Ignátius Tuft
1959 – 1962
Syn předešlé. Poněkud tíhnul k extrémistickým ideologiím a celou svoji volební kampaň založil na popularitě své matky. Poté, co slíbil, že zavede kontroverzní a nebezpečný program na šlechtění mozkomorů, byl donucen rezignovat.

Nobby Leach
1962 – 1968
Stal se prvním ministrem kouzel s mudlovskými rodiči. To samozřejmě vyvolalo značnou konsternaci v řadách starších, čistokrevných politiků, z nichž mnoho rezignovalo na znamení protestu proti jeho jmenování.

Evženie Jenkinsová*
1968 – 1975
Jenkinsová se dovedla skvěle vypořádat se vzpourami čistokrevných během Pochodu za motácká práva v pozdních šedesátých letech, ovšem nedlouho poté byla konfrontována prvním vzestupem Lorda Voldemorta. Brzy byla z funkce vystrnaděna jakožto neschopná se něčemu takovému postavit.

Harold Minchum
1975 – 1980
Zdál se být trochu extrémistou, zmnohonásobil počet mozkomorů hlídajících Azkaban, ale nedokázal potlačit zdánlivě nezadržitelný nástup Lorda Voldemorta k moci.

Millicent Bagnoldová
1980 – 1990
Musela se zodpovídat Mezinárodní konfederaci kouzelníků za nemalý počet porušení Mezinárodního zákonu o utajování během dne a noci následujícími po té, co Harry Potter přežil útok Lorda Voldemorta. Byla však velmi schopnou ministryní. Brilantně se obhájila dnes již neblaze proslulou větou: „Prosazuji naše neodcizitelné právo slavit!“ což vyvolalo nadšení u všech přítomných.

Kornelius Popletal
1990 – 1996
Popletal byl kariérista a až příliš velký konzervativec. Jeho vytrvalé odmítání pokračující hrozby návratu Lorda Voldemorta ho nakonec stálo práci.

Rufus Brousek
1996 – 1997
V pořadí třetí bystrozor na místě ministra byl zavražděn při plnění funkce pobočníky Lorda Voldemorta.

Pius Břichnáč
1997 – 1998
V mnoha záznamech je nedohledatelný, neboť byl pod vlivem kletby Imperius po celou dobu své vlády a nebyl si vědom ničeho, co učinil.

Kingsley Pastorek
1998 – nyní
Dohlédl na dopadení a zatčení všech Smrtijedů a následníků Lorda Voldemorta. Původně se mu přezdívalo „prozatímní ministr“, než byl následně jmenován skutečným ministrem kouzel.

¹ Před rokem 1707 byla nejdéle působícím (avšak ne jediným) vládním orgánem v Británii Kouzelnická rada. Avšak poté, co byl uveden v platnost Mezinárodní zákona o utajování, potřebovala kouzelnická společnost mnohem složitější, lépe strukturovanou a organizovanou vládu než jakou do té doby používala – takovou, která by mohla podporovat a řídit tajnou společnost, a také s ní komunikovat. V tomto seznamu jsou tedy uvedeni pouze kouzelníci a čarodějky, kteří měli funkci „ministra kouzel“.

 

Poznámka překladatele:

* znamená autorský překlad jména. Některá ostatní jména byla pouze počeštěna. Jména všech zmíněných ministrů kouzel v originále jsou (v původním pořadí): Ulick Gamp, Damocles Rowle, Perseus Parkinson, Eldritch Diggory, Albert Boot, Basil Flack, Hesphaestus Gore, Maximilian Crowdy, Porteus Knatchbull, Unctuous Osbert, Artemisia Lufkin, Grogan Stump, Josephina Flint, Ottaline Gambol, Radolphus Lestrange, Hortensia Milliphutt, Evangeline Orpington, Priscilla Dupont, Dugald McPhail, Faris “Spout-hole” Spavin, Venusia Crickerly, Archer Evermonde, Lorcan McLaird, Hector Fawley, Leonard Spencer-Moon, Wilhelmina Tuft, Ignatius Tuft, Nobby Leach, Eugenia Jenkins, Harold Minchum, Millicent Bagnold, Cornelius Fudge, Rufus Scrimgeour, Pius Thicknesse, Kingsley Shacklebolt

 

 

Originální text od J.K. Rowlingové. Zdroj textu v původním jazyce:
https://www.pottermore.com/writing-by-jk-rowling/ministers-for-magic
Duševní vlastnictví překladů vlastních jmen, názvů a pojmů patří pánům Pavlu a Vladimíru Medkovým.

Betace: Teki